Červenec 2009

Dodatečné diplomy za spřátelení

29. července 2009 v 17:17 | JaničkaQ |  Info pro SB
Ahoj, tak jsem se konečně dokopala k dodělání diplomů :D... Na dvou najdete vyrobila JaničkaQ, ale to není pravda. Zrovna ty dva vyráběla kámoška :D, protože já neměla vůbec čas. Té ještě jednou děkuji, že mi pomohla. Takže můj výtvor je jen ten třetí diplom s Davidem. Snad to nevadí a doufám, že se budou alespoň trochu líbit. A mám Vám vzkázat od Terez - té, co vyráběla první dva diplomy - že se omlouvá, ale grafika není zrovna její koníček. A to platí i pro mě :D...

Láska a nenávist 12

27. července 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Láska a nenávist
Ahoj...
Ohledně ff byl jen jeden jediný dotaz, zda bude pokráčko.. Bude :)...
Ještě jednou se omlouvám, že jsem neudělala diplomy. Teď jsem u sestry, takže je taky neudělám. Zítra mám oslavu a ve středu straz s kámoškou, takže to taky asi nezvládnu. Ale snad jo...
Jenom pro zmínku.. Dneska mi je 15.. :)
Tak přeji hezké čtení a těším se na komentáře, které doufám nějaké budou :)...
Zdarec!!

12. kapitola
"Vážně ti to nevadí, Kůstko?" ptal se Booth, když pomáhal Tempy balit věci.
"Ne, ráda si prohlédnu tvé další fotky."
"To nemyslí vážně!"
"Chce se pochlubit, jakého má syna. Tak jí pochop!"
"Dělá mi akorát jeden trapas za druhým!"
"Myslí to dobře."
"Já vím, ale dělat by to nemusela."
"Tak přestaň."
"Promiň."
"Omlouvat bych se měla já."
"Nech toho!"
"Proč se pořád hádáme?"
"Nevím, máš všechno?"
"Jo. Můžeme jet."

"Mami, ty si zase uklízela?" ptal se Booth, když otevřel dveře jeho bytu.
"Nemohla jsem se na ten nepořádek dívat."
"Díky. Jdu si sbalit."
"Pomůžu ti." Nechtěla vlastně ani tak pomáhat, ale spíš vyzvídat, jak to mezi ním a jeho parťačkou doopravdy je.
Tempy si sedla do obývacího pokoje na pohovku vedle Johna. Oba jen seděli, ale pak se Boothův otec odvážil k otázce.
"Vás něco trápí, že?"
"Jak to víte?"
"Já jsem psycholog, vyznám se v lidech."
"To má váš syn po vás." Chtěla odbočit od tématu, ale nepovedlo se jí to.
"Co vás trápí?"
"Nic."
"Dneska při obědě jste byla myšlenkami někde jinde a navíc jste se teď prořekla."
"Dobře. Opravdu mě něco trápí."
"Nechcete si o tom promluvit? Třeba až budeme u nás."
"Když..."
"Seeley se to nemusí dozvědět."
"Ráda si s vámi promluvím." Do obývacího pokoje přišli Laura s Boothem, připraveni odjet.

John a Laura se stále drželi Bothovi a Temperance za autem. Ale jen, co vyjeli z města ztratili je v nedohlednu. Booth pomalou jízdu neuznával.

"To je nádhera," rozplývala se Temperance nad domem s obrovskou zahradou. "Vážně ti nevadí, že jsem jela s tebou?"
"Ne, jsem rád. Alespoň se nebudu nudit."
"Je to tu moc krásné."
"Nechceš se projít?"
"No, že se ptáš!" Procházeli zahradou a Booth ukazoval Tempy, kde měl jako malý své domečky, kde si rád hrál… Potom jí ukázal fontánu, z které na ně dopadaly kapky studené vody. Vyprávěl jí, jak tu dřív běhal. Počítal jí kolečka, kolikrát ji oběhl a otec mu z okna kontroloval počty.
"Kolikrát si to uběhl?"
"Víš, že ani nevím? Je to tak dávno."
"Ukážeš mi ten strom, z kterého ses bál slézt?"
"Bylo mi šest!"
"Já vím," usmívala se. "Ukážeš mi ho?"
"Je to ten za tebou," ukázal na jeden z mnoha stromů.
"Tenhle?" ukázala na nejbližší.
"Přesně ten." Došli až k němu a Booth tam vylezl. Byl nízký, ale větvě měl dost pevné.
"Polez za mnou," pobízel Kůstku. Ta poslechla a vyšplhala k němu. Seděli vedle sebe, když Tempy dostala strach.
"Udrží nás to, když tu budeme takhle sedět?"
"Tebe určitě s tou tvojí váhou. No a jestli praskne pode mnou, tak nahoru nepoletím a dole mě najdeš."
"Jestli sis nevšiml, tak oba sedíme na stejné větvi."
"Neměj obavy. Tahle větev už hodně vydržela. Můj děda tady požádal babičku o ruku a táta mámu taky. Tady sedělo takových lidí."
"Je to tu hezké." Jejich povídání přerušilo přijíždějící auto. Vystoupili z něho Laura a John. Hned si jich všimli a vydali se ke stromu.
"Teda, Seeley, musím uznat, že řídíš bezvadně," pochválil ho otec.
"Měl by si jezdit trochu pomaleji, obzvlášť, když vezeš tak milou dámu," nesouhlasila s ním matka.
"Mami, nech toho!"
"Ale já mám pravdu, zlato! Dáte si horkou čokoládu, slečno Temperance?"
"Ráda a říkejte mi jenom Temperance."
"Dobře."
"Chceš se podívat dovnitř?" zeptal se Booth.
"Určitě," usmála se. Oba najednou seskočili na zem a všichni se vydali směrem k domu.


Diplom 3.9

24. července 2009 v 20:17 | JaničkaQ |  Diplomy
Diplom od Natuš za spřátelení. Je super!

Další Sbéééčko

24. července 2009 v 20:16 | JaničkaQ |  Spřátelené blogy
Náš další spřátelený blog je samozdřejmě o Bones. Na stránce www.bones-4-ever.blog.cz, která patří Natuš, najdete spoustu informací o tomto seriálu, fotky atd... určo se koukněte!!!

Jmenovky 3.0 a 3.1

20. července 2009 v 19:27 | JaničkaQ |  Jmenovky
A jmenovky od SB Temper@nce...

Diplom 3.8

20. července 2009 v 19:26 | JaničkaQ |  Diplomy
Další diplomek od SB Temper@nce. Tentokrát za spřátelení...

Láska a nenávist 11

20. července 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Láska a nenávist
Tak jsem to zvládla. :)
Minule jsem psala, že povídka bude mít minimálně ještě tři kapitoly. Nyní to měním a dokonce si troufám říct, že bude ještě alespoň pět kapitol. Možná ještě víc. Třeba se mýlím, ale nedokážu to odhadnout. :)...
Tentokrát asi žádné dotazy nebyly, ale kdyby jste se chtěli zeptat na něco ohledně ff nebo i něčeho jiného, klidně poště do komentářů. Ráda odpovím...
Mějte se hezky, užívejte prázdnin.. Snad se najde někdo kdo si tuto ff přečtě...
PS: Hlásněte, prosím, v anketě :)
11.kapitola
Posadili se ke stolu a zahleděli se do jídelníčku. Když si všichni objednali, začala Laura zpovídat Temperance.
"Nezlobí vás Seeley?"
"Ne, je to bezvadný parťák a přítel."
"Vážně? To jsem ráda. Stejně nechápu jak může pracovat u FBI."
"Mami!"
"Představte si, že když mu bylo šest, vylezl na strom a pak se bál slézt dolů. Já jsem ho nemohla sundat, protože jsem byla v osmém měsíci těhotenství a měla jsem zakázano zvedat cokoli těžkého. Proto tam čekal tři hodiny až se vrátí John z práce. Druhý den to udělal znovu, jenže tam byl o další dvě hodiny navíc. Potom už tam nikdy nevlezl." Tempy se culila na Bootha, který se cítil tak trapně, jako snad ještě nikdy. Jeho mataka začala vyprávět další historky o tom, jak začal Booth mluvit, lozit a chodit. Zmlkla, až když jim donesli jídlo.

Staronové Sbéčko

17. července 2009 v 19:19 | JaničkaQ |  Spřátelené blogy
Proč staronové? Není staré, ale už je s tímto blogem spřáteleno, jen jsem o tom nevěděla. Takže se omlouvám majitelce, že zde nebylo. A co že je to vlastně za blog? Jedná se o velmi skvělou stránku o Emily Deschanel. Najdete tam toho o ní opravdu moc! Fotky, videa, rozhovory.. Také nechybí fanfiction, která je mimochodem skvělá! Doporučuji navštívit stránku www.emilydeschanel.blog.cz!

diplom 3.7

16. července 2009 v 23:15 | JaničkaQ |  Diplomy
Tak tentokrát je to společný diplom od SB Káti147. Je opravdu skvělý!

Láska a nenávist 10

13. července 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Láska a nenávist
V této části se objeví Boothovi rodiče, ale jejich jména nebyly v seriálu zatím vysloveny. Tedy alespoň si to myslím. Proto jsem si je "vypůjčila" u SB bones-bandb.

No, tak ještě abych odpověděla na dotaz v komentářích... Nevím, kolik bude částí, ale myslím, že minimálně tři. Ale asi víc. Nedokážu to odhadnout, protože jak to přepisuju z papíru do počítače, tak ještě hodně věcí měním. Něco ubírám, něco přidávám atd...

Přeji hezké čtení a snad za týden v obvyklém čase.. :)



Jmenovky 2.8 a 2.9

12. července 2009 v 15:08 | JaničkaQ |  Jmenovky
A ještě jmenovky :)

Diplomy 3.5 a 3.6

12. července 2009 v 15:07 | JaničkaQ |  Diplomy
Tak další diplomy od SB Temper@nce :)

Nové sbééénko♥

11. července 2009 v 16:18 | Týnčička |  Spřátelené blogy
Máme další nové sbénko :).. A to blog bones-bandb.blog.cz , má tři majitelky Mishu- je to super holčina, známe se sice jen přes počítač, ale myslím, že si docela rozumíme:) potom je tu druhá majitelka Sharya- taky super holčina, vždycky s ní suprově pokecám a třetí majitelka je Legi- a tu bohužel neznám vůbec...Všichni určitě tenhle blog znáte a víte, že je super:)..!Najdete tam hodně SQVĚLÍCH ff, videí, ale i novinek ohledně bones..

Změna v SBéčkách

10. července 2009 v 21:26 | JaničkaQ |  Info pro SB
Je tu jedna malá změna v SB. Temper@nce, která vlastnila a stále vlastní blog www.t-e-m-p-e-r-a-n-c-e.blog.cz má další stránku. Tudíž jsem změnila adresu v menu a náš blog je spřátelený s její druhou stránkou www.bones-fans.blog.cz. Jen, aby jste to věděli. :)

Jak se plnil můj sen

10. července 2009 v 18:56 | JaničkaQ |  Jednorázovky
Tak tahle ff se umístila na 4. místě v soutěži o nej povídku na stránce u Gilly8. Doporučuji si přečíst všechny povídky, které tam jsou. Já osobně jsem ff Křídla četla už asi třikrát. Je opravdu skvělá...
Ale teď k té mé. Trochu jsem "navazovala" na děj po konci čtvrté řady. Jelikož jsem ho neviděla, je to hodně smyšlené. Snad se Vám bude líbit a budu ráda za každý Váš komentář...
A nakonec tu mám snad dobrou zprávu. Chystám se napsat další jednorázovku. Možná bude delší, ale tak maximálně na tři kapitoly. A taky se jednu chystám přepsat.. Uvidíme, kdy budu mít čas... Ozvu se snad v pondělí při další části Láska a nenávist...
A teď už slíbená jednorázovka v celém článku..

Láska a nenávist 9

7. července 2009 v 18:10 | JaničkaQ |  Láska a nenávist
Hrooozně moooc se omlouvám, ale úplně jsem zapomněla, že včera bylo pondělí. Před chvílí jsem tohle dopsala a uvidím, kdy přepíšu další část. Tudíž neslibuju, že tu v pondělí v obvyklou dobu bude. Je to se mnou hrozné, ale já teď na počítač nemám moc čas. Asi jako většina z nás.
Teď něco k ději povídky. Byly zde dotazy, kdy se dají B&B dohromady. Možná už jsem odpověď psala do komentů, ale přesto ji sem dám. Bude to jak je u mě zvykem, až na konci. Já prostě neumím psát o tom, jak spolu žijou.. Nějak mi to nejde. Takže se vždycky dají dohromady a tím povídka skončí. Třeba se mi někdy povede napsat jinou.
A abych Vám přiblížila příští kapitolu... Nebudu moc prozrazovat, jen řeknu jediné. Na scéně se objeví Boothovi rodiče. Možná, že tahle zpráva už tu zazněla, ale to je jedno. Už to nebudu zdržovat, přeji hezké čtení...

9.kapitola
Boothovi začínala být zima na záda, protože si Tempy přivlastnila většinu peřiny a on byl skoro celý odkrytý. Trošku se nadzvedl a natáhl se pro druhou. Temperance to vzbudilo. Rychle otevřela oči a chytila ho za pyžamo.
"Kam jdeš?"
"Kůstko, spinkej. Jenom si chci vzít tvou peřinu, je mi zima na záda." Tempy mu podala ještě kousek té, kterou byli přikrytí a zase si lehla.
"Dobrý?"
"Jo," lehl si taky. "Ty jsi zakrytá?" Kývla hlavou.
"Víš, nikdy jsem si nemyslel, že bychom my dva mohli někdy ležet pod jednou peřinou," pronesl zamyšleně.
"Tak promiň, že jsem chtěla být s tebou!" řekla a naštvaně se odkulila na svoji půlku postele a přikryla se svou peřinou.
"Já to tak nemyslel!"
"Ale myslel!" Otočila se na bok, aby byla zády k němu, a aby neviděl, že pláče.
"Kůstko, promiň. Neuvědomoval jsem si, co říkám." Ve skutečnosti veděl, že vlastně něřekl vůbec nic, ale její chování chápal. Pohladil ji po vlasech a čekal, kdy se otočí a odpustí mu to. Jenže ona se stále neotáčela. Už se začínal bát, že je opravdu hodně naštvaná. "Mám jít pryč?" Neodpověděla, jen jí po tváři stekla další slza. On ji však neviděl. "Kůstko, odpověz mi!" Ale odpovědi se mu opět nedostalo. "Už se asi nebojíš, že ti uteču?!" Marně čekal na nějakou její reakci. Nechtěl, ale přesto vylítnul. "Tak já půjdu! Stejně ti na mě nezáleží a můžu si jít kam chci! Bezva, pojedu domů a budu doufat, že tě někdo nepřepadne na noční cestě do práce! Jestli nechceš mou pomoc, tak si dojdi k psychologovi. Jinak skounčíš hodně špatně!" Už když to vyslovil, věděl, že přehání. I když ani moc ne. Vstal z postele a odešel do koupelny.
Seděl na vaně a přemýšlel jestli má odejít nebo zůstat. Přece jen jí něco slíbil, jenže ona ho tu si nechce. Najednou se objevila ve dveřích, ani nepostřehl, kdy přišla. Stála tam, tváře se jí třpytily od kapiček slz a mlčky ho pozorovala. Už to nevydržel, vstal a pomalu přešel k ní. Setřel jí slzy a pak nastavil tvář.
"Vraž mi facku," nic jiného si nezasloužím. Zavřel oči a očekával, kdy to přijde. Věděl, že to bude velká rána, ona má opravdu sílu. Ale přišlo úplně něco jiného, místo facky ho objala. Položil jí ruce na záda a zmateně se na ní podíval. Nerozumněl jí. Celou tu dobu, co se takhle chová jí nerozumí. Že by za to mohli jen blbé sny, to se mu nezdá. Bude v tom něco víc, ale radši se ji ptát nebude. "Promiň, to, co jsem ti předtím řekl, byl jen blábol. Já se někdy chovám hrozně a pak mě to mrzí. Vůbec jsem nevěděl, co říkám."
"Neomlouvej se, zase za to můžu já. Kdybych se neurazila... Ty máš právo na své soukromí. Teď si klidně mohl doma spát a ne se se mnou hádat a v jednom kole mě utěšovat. Ty to děláš a ještě k tomu mi dovolíš se v noci k tobě tisknout. Já se na tebe moc vážu a ty to všechno odnášíš. Jsem hrozná, vím to. Klidně mi to řekni teď a tady do očí. Pochopím i to, že budeš chtít odejít. Pochopím, že se se mnou nebudeš chtít scházet mimo práci nebo se mnou vůbec pracovat. Ublíží mi to, ale pochopím to. Řekni mi to teď, tady, narovinu. Nechci si k tobě tvořit silnější pouto, pokud o to nestojíš. Řekni mi to teď, protože potom to bude bolet ještě víc."
"Kůstko, ty jsi fakt hrozná!Já tě mám rád a nechci ti ubližovat! Ani teď ani nikdy! Chci ti pomoc. A to, že spíš blízko vedlě mě, mi vůbec nevadí. A taky chápu, to jak se chováš. Jsi unavená a máš strach. Chtěl bych ti nějak od tech snů pomoc, ale jediné, co můžu dělat je, že tě budu utěšovat. Jinak si vůbec nevím rady a to mě moc mrzí!"
"Jenže v tom je ten problém. Já se toho nemůžu zbavit a ty mě každý den utěšovat nemůžeš! Já bez tebe neusnu. Musím s tím začít něco dělat. S tím psychologem jsi měl pravdu. Nějakého si seženu, ale nic mi to nepomůže, protože on se mnou nebude každý večer." A navíc psychologii nesnáším, řekla si pro sebe
"Já s tebou budu."
"Ale to právě nechci!"
"Teď tomu nerozumím. Říkala si, že jedině se mnou usneš a najednou mě zase nechceš?"
"Já jen nechci, abys kvůli mně nepal."
"Tím se netrap. Já se vedle tebe vždycky vyspím dobře."
"Pomůžeš mi najít nějakého psychologa?"
"A co Sweets?"
"Nechci s ním o tomhle mluvit."
"Pomůžu ti. Rád!" Oba odešli zpátky do postele a usnuli opět v zájemném objetí. Jako by se nic nestalo a všechno bylo v pohodě.