Duben 2009

Všechno dobře dopadne 16

27. dubna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Je tu už předposlední kapitola. Nevím, jestli se mi to zdá, ale možná je tahle kapitola delší než ostatní. Tak si to užijte a pište své názory. :) Zatím..

16. kapitola
Booth stál v bytě doktorky Brennanové, která si právě balila věci na blížící se dovolenou. Všiml si letenek na stole. Vzal je do ruky a pořádně si je prohlédl. Letěli do Itálie. Ale teď zjistil nepříjemnou věc. Teda alespoň pro něho.
"Kůstko, vy se vracíte 16. v 17:00?"
"No a?" nechápala.
"My s Parkrem 16. v 13:00 odlétáme na Krétu. To znamená, že se uvidíme až 30.," vysvětlil jí.
"To je skoro měsíc! Já to nevydržím!"
"Ale jo! Budeme muset."
"Já ti ani nezavolám. Tam, kde budeme není signál."
"U nás taky ne."
"Co jsme si to vybrali za místa?"
"Hodně špatná!" Tempy si jen povzdechla a pokračovala v balení. "Kde jsi vůbec vzala tolik věcí na Jennifer? Předtím jich měla jenom pár."
"Byly jsme trochu nakupovat."
"Já jsem si hned říkal, že ti to vyřizování u Camille nějak dlouho trvá."
"Zase tak dlouho to nebylo!"
"Ne? Čekal jsem na vás skoro tři hodiny!"
"Taky je z toho Jennifer pěkně unavená. Usnula už v autě."
"Ani se jí nedivím, protože nakupování s tebou je..."
"Co? No, povídej!"
"Bezvadný!"
"Jo, to určitě," řekla a se smíchem po něm hodila složené tričko, které se chystala zbalit.

2.8.2008
"Tak se tam mějte hezky," loučil se Booth s Jennifer a Temperance na letišti.
"Takže 30. Budu na vás tady čekat. Pozdravuj Parkera. A taky si to tak užijte!"
"Dobře! Hlavně se vraťte zdraví!" Naklonil se k Jennifer a dal jí na tvář pusu. Temperance je sledovala a přemýšlela o vztahu, který mezi nimi vznikl. Booth se otočil k Tempy a chtěl jí pusu dát taky. Temperance otočila hlavu, zrovna když se k ní přiblížil. Tudíž jeho rty skončili přímo na jejích. Z pusy se vyklubal krátký polibek. Tempy se od něho po chvilce odrthla. Chytila Jennifer za ruku, druhou uchopila obrovský kufr a odešla.

30.8.2008
Temperance stála na letišti a nervózně přešlapovala z místa na místo. Dlouhých čtranáct dní po své dovolené jí dělali společnost lidé z institutu a Jennifer, za kterou chodila každý den do Domova. Bylo to s ní špatné. Málo jedla a bavila se jen málokdy. Teda s ostatními. S Tempy mluvila pořád. Teď už by se měl konečně z dovolené vrátit její parťák. Doufala, že po jeho návratu se to zlepší. Potřebovala od něho nějakou radu. Nevěděla, co dělat. Navíc mu potřebovala něco říct.
Po dlouhém čekání ho zahlédla. Vláčil s sebou zavazadlo a vedle něho šel Parker. Rozeběhla se k nim. Booth ji hned viděl, tak pustil zavazadlo a natáhl ruce. Temperance mu skočila do náruče. Oba byli tak rádi, že můžou být konečně u sebe. Nikdy se jim tak nestýskalo. Že by za to mohlo to před odjezdem? Ale vždyť se nic nestalo! Byla to jen taková hloupost! Ale ta hloupost jim jen potvrzovala pravdu. Pravdu, kterou si nechtěli ani jeden z nich přiznat.Užívali si své blízkosti, ale dlouho jim to nevydrželo.
"Tati, máma na nás bude čekat," vyrušil je Parker. Byl rád, že vidí Kůstku, ale máma je máma.
"Už jdeme," řekl, chytl Kůstku kolem pasu a druhou rukou opět uchopil kufr. "Co Jennifer? Jak se má? A co dovolená?"
"Dovolená byla fajn, ale moc krátká. Klidně bych tam zůstala, ale chyběl si tam ty. A Jennifer? Ta si jí užívala, ale taky se po tobě ptala. Několikrát.Teď za ní každý den chodím, ale je to hrozné. Loučíme se spolu půl hodiny a mám pocit, že kvůli tomu umřu. A navíc přestává jíst. Ta ředitelka říkala, že jestli to takhle půjde dál, bude za chvíli podvyživená. Prý se na mě pořád ptá. Chtěla bych si ji adoptovat, ale nemám pro ni tatínka. Už nevím, co dělat. Hrozně mě to mrzí. Mám ji tak ráda!"
"Já vím, ona tebe taky!"
"Nechceš se u mě stavit až odvezeš Parkera?" zeptala se, když stála už u jejich auta. Nechali si ho na letišti. Hnedka vedle stálo její.
"Moc rád. Za hodinu jsem u tebe. Ještě se stavím doma."
"Dobře, udělám něco k jídlu," usmála se a nasedla do auta. Booth s Parkerem taky. Dvě auta se rozjela. Každá jiným směrem.

"Ahoj," pozdravila Tempy Bootha, když stál u dveří jejího bytu. Odpověděl jí stejně a spolu se vydali do kuchyně.
"Co vaříš dobrého?"
"Jenom špagety. Víc jsem nestihla. Musela jsme se stavit ještě v práci. Poslední dobou tam moc nechodím. A ani nemáme moc práce, když nemáme agenta."
"Oni vám nikoho nepřidělili?"
"Jo, nějaký mladý ucho. Ale už tam není."
"Jakto?"
"Byla jsem za Cullenem a seřvala ho, koho nám to přiřadil. Tak ho odvolal a řekl, ať si dáme takovou menší dovolenou. Zřejmě teď vraždy řeší někdo jiný. Ale když jsem vrátil, může se všechno vrátit do starých kolejí. Skoro." Poslední slovo řekla skoro neslyšitelně, takže ji neslyšel. Seeley se proto jen pousmál a pomohl jí nosit na stůl.
Po jídle si sedli na pohovku a povídali si. Tempy po půl hodině usnula. Jen tak mezi řečí. Byla asi hodně unavená. Booth ji vzal opatrně do náruče a chtěl ji odnést do postele. Ale ona se vzbudila.
"Nechceš si jít lehnout?" zeptal se a stále ji držel v náručí.
"Ne," odpověděla, ale na první pohled bylo jasné, že je unavená.
"Teda Kůstko, ty jsi přibrala! Jennifer na tebe má dobrý vliv."
"To se občas stává." Když ji Booth konečně postavil na zem, vyhrnula si tričko a pohladila si zakulacené bříško.
"Ty si těhotná?" zaskočilo ho to. Nevěděl, že má přítele. "S kým?" Temperance neodpověděla, jenom se usmála. To mluvilo za vše. "Ta noc, co jsme se opili? Je to naše dítě, že jo?"
"Ne, to jsou naše děti. Ale pokud nebudeš chtít, aby to nikdo nevěděl, budu mlčet. Jen jsem ti to chtěla říct."
"My čekáme dvojčata?" vzpamatovával se ze šoku.
"Když jsem to zjistila, myslela jsem, že mi pukne srdce radostí. Nemůžu mít Jennifer, ale budu mít svoje děti. A věřím, že i když nebudeš chtít být jejich otec, budu dobrá matka."
"Kůstko, já... Pamatuješ to na tom letišti? Když jste odlétali?"
"Nedá se to zapomenout."
"Celou dobu jsem na tebe myslel. Bylo to jiné než o Vánocích pod jmelím. Už ti to musím říct. Po dlouhé době, co jsem to dusil v tobě. Já, miluji tě a chci být otec našich dětí." Tempy se na něho podívala a místo slov ho dlouze políbila.

31.8.2008
"Dobré ráno," pozdravil Booth Temperance.
"Dobré," usmála se.
"Jak si se vyspala?"
"Výborně, co ty?"
"Ještě líp." Odhrnul jí peřinu z břicha a pohladil jí ho. "Kdy jsi to zjistila?"
"Na dovolené. Když jsme se vrátili, řekl mi doktor, že to budou dvojčata."
"Máte to v rodině. A co na to v práci?"
"Nevědí to. Když si vezmu volnější triko, není to vidět. Ani ty sis toho nevšiml."
"Teď si tě budu všímat víc."
"To se mám na co těšit," usmála se. "A abych nezapomněla. Jane se bude vdávat a berou si Alison."
"Jak to vzala, když se to dozvěděla?"
"Prý byla nejprve v šoku z toho, že má dvě tety, ale teď je ráda. A moc se na svatbu těší. Jsi taky zvaný."
"Už se těším," řekl a vstal. Museli si pospíšit, jinak by přišli pozdě do práce. Temperance se na něho zadívala.
"Miluji tě!" řekla tiše a políbila ho.
"Já tebe taky!"

"Kde je Kůstka?" zeptal se Angely, když přišel do institutu. Jel sám, protože si potřeboval něco zařídit.
"V kanceláři. Jinak tě vítám po dovolené," ušklíbla se, protože ona musela celou dobu pracovat.
"Díky," řekl a zmizel za dveřmi. "Ahoj Kůstko, pojď se mnou, prosím."
"Kam?"
"Pojď," chytl ji za ruku a vedl ji pryč. Dovedl ji až na střechu. Pořád ji držel za ruku a začal pomalu mluvit.
"Temperance, je to na tobě, ale já myslím, že tři děti potřebují rodiče." Klekl si na kolena, vytáhl krabičku s prstýnkem a položil jednu z nejdůležitějších otázek v životě. "Tempy, vezmeš si mě?"

Všechno dobře dopadne 15

20. dubna 2009 v 18:11 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Hrozně moc se omlouvám, ale úplně jsem zapomněla. Naštěstí to zase tak o moc později nědávám. Tak si to užijte:)... Už toho moc nezbývá... Ale málo toho taky není..

15.kapitola
Booth, Temperance a Jennifer stáli před dveřmi dětského domova. Booth byl nervózní, Tempy měla slzy na krajíčku a Jennifer netušila, o co tu jde.
"Boothe, počkejte tu," rozhodla za všechny. "Já zatím promluvím s tou ženou."
"A... Kůstko, zvládneš to?" zeptal se jí starostlivě.
"Budu muset," řekla, ale moc přesvědčivě to neznělo. Booth jí chlácholivě stiskl ruku. Potom i s Jennifer odešel k dětským prolézačkám, které sloužili pro děti z domova. Temperance pomlau vešla do budovy. Zahlédla ji ta žena, s kterou se už znali.
"Dobrý den. Kde máte Jennifer?"
"Dobrý den, ona je venku s Boothem. Chtěla bych si s vámi promluvit," vykoktala.
"Ano, jistě. Pojďte ke mně do kanceláře," řekla a vedla ji dlouhou chodbou. Když byly konečně na místě, byla Tempy dost zaskočená. Čekala něco jiného. V kanceláři byl stůl s počítačem, pohovka, skříně přeplněné sokumenty, spousta knih srovnaných v knihovně a na zdi viseli rámečky s fotografiemi dětí. Bylo jich tam spousta. Celá kancelář byla veliká jako její obývací pokoj. Pomalu si sedla na pohovku a žena vedle ní. Zadívala se jí do očí.
"Byla by nějaká možnost si Jennifer adoptovat?" zeptala se přímo.
"Její strýc dnes podepsal, že se jí dobrovolně vzdává. Nemělo by tomu nic zabraňovat. Jediné podmínky jsou, aby mělo dítě domov a rodiče."
"Rodiče? Nestačí jenom máma?"
"Ne, bohužel. Lidé, kteří chtějí adoptovat dítě, musí být manželé."
"A není nějaká jiná možnost?"
"Je mi líto, ale není."
"Víte, já jsem také byla v dětském domově, vím jaké to je. Několik rodin si mě na čas vzalo, ale vůbec se o mě nestaraly. Byla jsem jim ukradená. Nechci, aby Jennifer dopadla, tak jako já. Za ten jeden den jsem si jí hrozně oblíbila. Ona mi sama od sebe začala říkat mami a Boothovi tati. Já ji nedokážu opustit. Ona si zaslouží něco jiného než to, co já," vysvětlovala jí Temperance a měla co dělat, aby se nerozbrečela.
"A vy byste se nemohli vzít?" nechápala.
"S kým?"
"S agentem Boothem? Přišli jste mi jako dobrý pár. Hodíte se k sobě a je vidět, že se máte rádi. Myslím, že kdyby jste se vzali, nebyl by s adopcí žádný problém."
"Ne, to nejde. My jsme jenom parťáci a dobří přátelé. Nic jiného mezi námi není."
"Tak to je mi opravdu líto. Nic jiného s tím dělat nejde," řekla smutně. Taky si přála, aby Jennifer skončila v dobrých rukou. Tempy se chtěla rozloučit, ale pak si ještě na něco vzpomněla. S Janen už mluvila o Alison.
"Málem bych zapomněla. Chtěla jsem se ještě zeptat na Alison Spencerovou. Její otec je můj bratr."
"Alison je moc fajn holka. Už se se svým životem vyrovnala. Ale musím vás upozornit, že u ní platí stejná pravidla pro adopci jako u ostatních dětí. I kdyby se prokázalo, že jste skutečně její teta, budete se ji muset adoptovat stejně, jako by to bylo cizí dítě. Její otec se jí vzdal, takže to platí i rpo její rodinu."
"Moje sestra by si jí chtěla vzít. Má přítele a o svatbě už několikrát uvažovali. Myslím, že to nebude problém. Ale musí se to říct Alison. Vůbec o nás neví. Řeknete jí to? A taky jí řekněte, že když nebude chtít nemusí. Jane, to je sestra, říkala, že ji nebude do ničeho nutit."
"Ráda jí to vyřídím. Jdem za Jennifer?"
"Ano," obě vstaly a vydaly se ven.

"Hele, máma jde," zakřičela Jennifer, když ji uviděla. Rozeběhla se k ní a skočila jí do náruče. Temperance jí objala a rozbrečela se. Booth pochopil, že nemá dobré zprávy. Jennifer už to u Tempy přestalo bavit, tak se vymanila z jejího obětí. Booth se k ní mlčky přiblížil a objal ji. Položila mu hlavu na rameno a stále plakala. Žena celou scénu pozorovala a trhalo jí to srdce. Pak dostala nápad.
"Teď mě tak napadlo. Nechcete jet na dovolenou?"
"Prosím? Já myslím, že Temperance teď asi nemá myšlenky na moře a opalovací krémy," ročílil se Booth.
"Jennifer by mohla na čtrnáct dní jet s ní."
"Vážně?" rozzářili se jí oči. Pak se ale zarazila. "Ale co na to ředitel domova?"
"Já jsem tady ředitelka," usmála se žena.
"No to je úžasné! Moc vám děkuji!"
"Můžete jet se mnou. Odlétám 16." navrhl Booth.
"To bohužel nepůjde. Jennifer musí být 17. zpátky v domově. Bude tu probíhat jedna porada a měla bych malér, kdyby tu nebyla."
"Nebojte, já si něco zařídím. 16. ji tu máte."
"Tak nashledanou a přeji hezkou dovolenou," popřála jim žena a odešla.
"Já jsem tak ráda, Boothe!" skočila mu kolem krku, tak jak jí to dělá Jennifer.

Všechno dobře dopadne 14

13. dubna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Další část...

14.kapitola
1.8.2008
"Mami, vstávej!" tahala Jennifer z Temperance peřinu. Tempy otevřela oči a usmála se na ni. Booth ještě pořád klidně spal, ale to se Jennifer nelíbilo. Ani trochu. Postavila se k němu a skočila mu na hrudník. Booth tak vylétl, že ji chodil do peřin. Tempy s Jennifer se smály a po zpamatování se k nim přidal i Booth. Pak se Temperance podívala na hodinky a jako střela vyletěla do koupelny.
"Kam šla máma?" Booth se kouknul na hodiny a hned vylétl taky.
"Musíme jít do práce."

Temperance úřišla už ustrojená, učesaná i namalovaná do kuchyně. Booth dělal snídani a Jennifer zápasila s ponožkou, která jí nešla obléct na nohu.Pomohla jí se ustrojit a pak si všichni sedli ke stolu. Tempy děkovala tomu, že je Jennifer vzbudila, protože jinak by zaspali do práce. Zapomněla nařídit budík. Nasnídali se a do práce přes všechny obavy dorazili včas.

"Kůstko, já jdu za Camille. Řeknu jí o Jennifer." Jen, co to dořekl, zmizel za rohem. Tempy vzala Jennifer za ruku a vedla ji pryč.
"Ahoj, Angelo. Tohle je Jennifer Greenová. Včera jsme si ji s Boothem vzali z děcáku a dneska ji vracíme. Jennifer, tohle je teta Angela," představila je.
"Ahoj," uvítala je s úsměvem. "Tempy, máš se jít podívat na nějaké ostatky. Přivezli je sem před chvílí. Já ji zatím pohlídám." Když to Jennifer uslyšela, chytla se Tempy za nohu. Ne, že by se jí Angela nelíbila, ale ona chtěla být s Tempy.
"Jennifer, já hned přijdu. Počkáš tu s tetou Angelou. Za chvíli přijde Booth a donese ti Filipa," přemlouvla ji. Angela se přidala.
"Umíš kreslit? Můžeme to spolu zkusit." Pomalu přešla k Angele a nechala se od ní chytit za ruku. Temperance se běžela převléknout, aby mohla co nejdřív začít pracovat.
"Umíš namalovat sluníčko?" zeptala se Angie, když seděli naproti sobě. Angela malovala různé dětské obrázky a ona všelijaké čáry. Odpověd však neřekla, jen začala kreslit trochu kostrbaté kolečko. Nakonec se to sluníčku přece jenom podobalo. Angela už dokončila poslední obrázek a Jennifer se začala nudit. Po pěti minutách, kdy už jenom seděli a Angela se ji snažila zabavit, jí položila otázku.
"Kde je máma?" To Angie přivedlo do rozpaků. Nevěděla, co říct.
"Víš máma... Máma je pryč."
"Nééé. Já chci za mámou! Kam šla?" křičela a začala plakat. Angela se jí snažila nějak uklidit, ale ona plakala čím dál víc. Naštěstí se u nich objevil Booth.
"Ahoj, promiň, dřív jsem to nestihl. Proč pláče?" začal ji hladit po světlých vláskách a podal jí Filipa.
"Ona chce za mámou," řekla vyděšeně. Booth si z toho nic nedělal.
"Vydrž, hned přijde. Kam šla Kůstka?" otočil se k Angele.
"Podívat se na nějaké ostatky."
"Hned se vrátím," řekl a hned byl pryč. Angie v duchu nadávala, že místo toho, aby jí pomohl, odejde. Na pomoc jí přišel Hodgins, ale Jennifer stále plakala. Po chvilce se Booth vrátil i s Temperance. Jen, co ji Jennifer uviděla, rozeběhla se k ní.
"Máma!" zakřičela a skočil jí do náruče.
"Proč brečíš? Ty jsi nechtěla být s Angelou?"
"Ona žíkala, že si plyč." Angela s Hodginsem na to koukali s otevřenou pusou.
"Máma?" zeptali se oba najednou. Booth jen pokrčil rameny a ukázal prstem na Jennifer. Oba konečně pochopili.
"A ty jsi kdo?" položila další otázku Angela.
"To je psece můj táta," odpověděla jí Jennifer. Temperance vykulila oči a zmateně se podívala na Bootha. Ten jí pohled opětoval. Angela s Hodginsem nevěřili svým uším.
Temperance psala ve své kanceláři něco na počítači a Jennifer si hrála s Filipem na pohovce. Najednou se tam objevil Booth. Sedl si na okraj stolu a začal se potichu vyptávat.
"Proč nám říká máma a táta?"
"No to teda netuším, ale vím jistě, že ji dneska dostane těžko zpátky do děcáku," vzdychla.
"To máš pravdu a odpoledne už budeme muset jet."
"Bude to pro ni hrozně těžké a pro mě jěště víc."
"Já vím, budeme jí muset nějak přesvědčit."
"Nezvládnu to. Mám ji hrozně moc ráda! Klidně bych se o ní starala od rána do večera. A kdyby bylo potřeba, skočila bych i v práci. Nezvládnu to." Po tvářích se jí začaly koulet slzy.
"Pšš! Budu s tebou. Spolu to zvládneme!" Jennifer si všimla, že Tempy pláče, tak šla za ní. Vylezla jí na klín a přitiskla se k ní. Temperance jí objala, ale plakat nepřestala. Booth ji hladil po vlasech a šeptal jí do ucha uklidňující slova.

"Budeš hamat sama?" ptal se Booth Jennifer, když seděli v restauraci.
"Ne, s mámou," odpověděla.
"A co chceš?" položila jí další otázku tentokrát Temperance.
"Já nevím," řekla, ale když slyšela Bootha, jak si objednává čínu, chtěla to samé. Tempy byla ráda, protože kdyby to záleželo jen na ní, objednala by si ji taky. Po pár minutách jim donesli jídlo.
"Chutná ti to?" vyptával se Booth.
"Ano," odpověděla a nechala se dál krmit od své dočasné maminky. Booth je obě sledoval. Na první pohled bylo jasné, že si mezi sebou vytvořili pouto. Pouto, které dnes budou muset přerušit. I pro něho to bude těžké, Jennifer má taky moc rád. Ale největší obavy měl o Temperance. V poslední době toho na ni bylo moc. Divil se, že to vůbec ještě zvládá. Přemýšlel, jak by ji pomohl, ale nic ho nenapadlo.

Diplomek a jmenovka

9. dubna 2009 v 12:02 | JaničkaQ
Vyhrála jsem diplom a jmenovku na tomto krásném blogu. Určo se tam podívejte :). Jinak se moc omlouvám, že nic nepřidávám. Dneska snad přepíšu jednorázovku. Ale uvidím no... A užijte si prázky :)

Je to krásné :)

Všechno dobře dopadne 13

6. dubna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Byla bych ráda za vaše komentáře... Už jsem to sem jednou psala... Chtěla bych vědět, jestli vůbec má cenu sem dávat další mé povídky.. Prosím, vyjádřete se mi k tomu nějak.. Díky JaničkaQ
13.kapitola
"Dobrý den." pozdravili dnes už po druhé ženu. Vlastně ani nevěděli kdo to je, ale teď je to ani moc nezajímalo.
"Dobrý den. To jsem ráda, že jste tady. Jennifer nechce jíst a nemluví už ani s Alison. Pořád dokola opakuje, že chce Tempy. To budete asi vy, že?" otočila se na Temperance.
"Ano. Můžeme jít za ní? Přinesli jsme Filipa."
"Já pro ni dojdu, pojďte dál." Oba překočili práh a žena odešla pro Jennifer.
"Kůstko, ta si tě zamiloval na první pohled."
"Vždyť já ji taky!" Najednou uslyšeli kroky. Pořád se přibližovaly. Za okamžik zahlédli ženu s Jennifer. Jen, co zahlédla Tempy, rozeběhla se k ní. Temperance se skrčila a ona jí skočila do náruče. Chytila se jí kolem krku, nohama ji objala kolem pasu a hlavu si položila na její rameno.
"Máme tady Filipa," zašeptala jí Tempy do ucha. Jennifer se podívala na Bootha a ten jí podal delfína, kterého celou dobu svíral v náručí. Vzala si ho od něho a usmála se. Temperance teď tedy držela jetě Filipa.
"Děkujeme za ty papíry," vrátil Booth ženě desky.
"To byla samozdřejmost. Budete si ještě něco přát? Já budu muset jít a Jennifer se musí jít nahamat, že?" chytila ji za ruku. Ta ji vytrhlaz jejího sevření, pustila Filipa na zem a opět se pevně chytila Kůstky.
"My už půjdeme," odpověděl jí Booth.
"Né! Já chci jít taky! Chci být s Tempy!" Držela se jí jako klíště. Temperance nemohla skoro ani dýchat. Booth se na ní podíval a usoudil, že se jí jen taky nepustí.
"Nemohli bychom si ji na tuhle noc vzít? My bychom se o ní postarali a zítra touhle dobou bychom ji vrátili."
"No, dělat bychom to neměli, ale já vám věřím. Navíc si vás Jennifer oblíbila. Ale zítra ji určitě musíte dovézt zpátky!"
"Nebojte se," řekla Tempy a byla radostí bez sebe. "Má tady nějaké věci?"
"Ano, pojďte se mnou," řekla žena a oni se vydali za ní. Najednou Temperance něco došlo.
"Boothe, my nemáme sedačku," vyjekla.
"Jennifer sem dovezli i s její autosedačou," uklidnila ji žena. Tempy i Booth si oddechli. Když měla Jennifer věci zbalená v batůžku, vzal Booth autodečku a všichni tři se vydali k autu. Zamávali ženě a odjeli od dětského domova. Jennifer po chvilce cesty usnula. Tempy se na ni nemohla vynadívat. Stále se jen usmívala, jako by zapomněla na všechno svoje trápení. Booth z toho měl taky ohromnou radost.

Aprílový žertík

5. dubna 2009 v 19:55 | JaničkaQ |  Jednorázovky
Byl apríl a mě napadla na toto téma povídka... Rozhodla jsem se jí sem dát... Doufám, že se Vám bude líbit, i když na apríla to tady sice není... A viděli jste video, jak Em s Davidem nachytali zbytek týmu :D.. No tak teď už povídka...

Aprílový žertík
Temperance probudilo zvonění. Neochotně se vyhrabala z postele a šla se podívat, kdo ji teď otravuje. Ani se nenamáhala vzít si župan, takže byla jen v pyžamu. Otevřela dveře a k jejímu překvapení tam stál Booth.
"Ty ještě spíš?" zeptal se jí bez pozdravu.
"Spala jsem," odpálkovala ho.
"Promiň, nevěděl jsem, že budeš ještě spát," omluvil se.
"Je sobota, tak proč bych nemohla? Co vlastně chceš?"
"Můžu dál?"
"Fajn, ale nebude to na dlouho?"
"Uvidíme," usmál se škodolibě. Posadil se na pohovku a Tempy šla uvařit kávu. Když byla hotová, sedla si k němu a čekala na vysvětlení.
"Víš kolikátého dneska je?"
"Proč by mě to mělo zajímat?"
"Je 1. dubna! Apríl!"
"A?" nechápala.
"No, na apríla se dělají..."
"Já vím, co se dělá na apríla. Ale proč by mě to mělo zajímat? To mě vážně budíš jenom kvůli tomuhle?"
"Dostal jsem takový nápad. Ale slib, že mě nezabiješ až ti ho řeknu!"
"To se ještě uvidí!"
"Víš jak nás Angela s Hodginsem loni dostali?"
"Jo, řekli, že čekají dítě, ale byl to apríl."
"No a mě napadlo, že bychom mohli pro změnu napálit mi je."

23rd Genesis Awards - Arrivals

1. dubna 2009 v 18:18 | JaničkaQ |  Foto Emily
Emily se zůčastnila další akce. Moc jí to slušelo. Opravdu v těchto šatech září! Oranžová k ní moc ladí! A měla dost zajímavý účes .:) Kdyby jste měli zájem zde je více fotek z této akce. Já jich sem dám pro ukázku jenom několik.

Více v CČ

Rozcestníky

1. dubna 2009 v 18:10 | JaničkaQ
Jelikož jsem se konečně naučila dělat rozcestníky, rozdělila jsem pár rubrik. Zřejmě jste si toho všimli. Myslím, že to bude přehlednější. Doufám, že mě Týnka nezabije, ještě uvidíme. :D... A jinak mám napsanou jednorázovku, ale nevím jestli ji teď někdy přepíšu na počítač. A ještě píšu jednu :).. No, snad se tu brzo objeví.. A ještě bych se Vás chtěla zeptat, jak se Vám líbí moje FF? Jestli sem potom mám vůbec zveřejňovat další.. Prosím, vyjádřete svůj názor do komentářů..
Předem díky, JaničkaQ

PS: Děkujeme za návštěvnost. Překročila 4000. Vím, že to není obrovské číslo, ale myslím, že málo to taky není..



Rozcestník základní informace

1. dubna 2009 v 17:44 | JaničkaQ |  Základní informace
Životopisy, zajímavosti...


videjko 0.1

1. dubna 2009 v 17:30 | JaničkaQ |  Videjka
Na tomto blogu jsem vyhrála v 15. minisoutěžce krásné video. Moc děkuji a vy se na něj můžete podívat :)