Březen 2009

Všechno dobře dopadne 12

30. března 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Další část :)

12. kapitola
"Boothe! Boothe!" křičela Temperance před svou kanceláří. Zahlédla, jak za ní jde Angela. "Angelo, kde je Booth?" zeptala se rychle.
"Odešel asi před deseti minutami. Říkal mi, že spíš," nechápala a zkoumala jí pohledem. Byla pobledlá a stále měla červené oči. Tempy jen mávla rukou a vytočila Boothovo číslo. Nezvedal to. "Vlastně říkal, že jel ke Greenům," vzpomněla si Angie.
"Díky," řekla a zmizela u sebe v kanceláři. Zkoušela snovu Boothovi volat, ale stále to nebral. Sebrala paíry z dětského domova, kde byla napsaná adresa jejich domu a rozhodla se jet za ním. Jelikož v institutu neměla auto jela taxíkem.

Když ji taxikář zastavil na správném místě, zaplatila a vylezla ven. Rozhlédla se po ulici. Uviděla velký bílý dům a před ním Booothovo služební auto. Dveře domu byly pootevřené. Nevěděla proč. Udělala pár kroků a viděla nějakého muže, jak se pere s Boothem. Rozeběhla se k nim a toho muže ze zadu skolila na zem. Když se pokoušel vstát, několikrát ho kopla. Už ani neměl snahu se hýbat, ale přesto když Tempy uviděla krev na Boothově čele, kopla ho ještě jednou. Tentokrát tak silně, že se stočil bolestí do klubíčka.
"Ty hajzle! Mýmu parťákovi ubližovat nebudeš! Je ti to jasný?" křičela na něho.
"Kůstko, přestaň! Nic mi neudělal." uklidňoval ji a nasadil muži pouta.
"Zatýkám vás za napadení agenta FBI."
"FBI jo? A kdo je ona?"
"Doktorka Brennanová," představila se mu osobně.
"Doktorka," uchechtl se. "Spíš nějaká tvoje děvka, ne?" otočil se k Boothovi.
"Buď zticha! Je to doktorka. A pěkně ti nakopala prdel, milej zlatej!" Booth měl co dělat, aby mu neskočil po krku.
"Je to děvka už od pohledu," šklebil se dál.
"Máte právo nevypovídat. Všechno, co řeknete, může být použito proti vám."
"No jasně!" Booth by mu nejradši jednu fláknul, ale věděl, že by z toho měl problémy. Tempy se ale už neudržela, a její ruka mu přistala na tváři. Byla to taková rána, že mu hlava odletěla na druhou stranu. Zhuseně se na ní podíval a začal si třít tvář o své rameno.
"Tak se podíváme s kým to máme čest," začal ho prohledávat Booth. "Ale, ale. Paul Green. Nebyl jste náhodou pohřešovaný? A kdepak jste vzal ten šátek?"
"Vzal jsem si ho tady na památku. Slyšel jsem, že švagrová s bráchou jsou po smrti. Mary Beth sbírala šátky, tak jsem si chtěl jeden nechat."
"A jak jste to stihnul? Když jsem vás zahlédl, jak sem jdete a představil se vám, napadl jste mě. Neměl jste čas si ho tu vzít."
"Nebral jsem si ho dneska!"
"Ale bral. Před chvílí jste to řekl," zalhala Temperance.
"Vážně?" zeptal se překvapeně podezřelý.
"Zatýkám vás za vraždu Thomase a Mary Beth Greenových."
"Cože? Nemáte žádné důkazy!"
"Ale máme! Kousek šátku, který tady chybí se našel na jednom těle. Navíc jste ho sem chěl teď vrátit. Jen mi není jasné, proč vaše neteř říkala, že jste společně se svým bratrem byli Mary Beth. Takže hezky vyklopte, jak to bylo."
"Prodávali jsme s Thomasem drogy, ona o tom veděla. Vyhrožovala, že to práskne. Museli jsme jí nějak pohrozit. Jednom jsem to nevydržel a uškrtil ji. Brácha se naštval, nechtěl, aby to došlo takhle daleko. On ji miloval. Ani jsem o tom moc nepřemýšlel a zabil ho taky. Těla jsem odvezl pryč a Jennifer tu nechal. Doufal jsem, že mi ji potom přidělí do péče. Netušil jsem, že to vyřešíte." Booth ani nečekal, že mu to tak rychle řekne. Zavolal své kolegy a ti ho odvezli na centrálu. Kůstka mu mezitím ošetřila ránu na čele. Měl to jenom odřené. Vysvětlil jí, že spadnul, tak se uklidnila. Pak se s Kůstkou vydali prohledat dům.

"Kůstko, jak si věděla, že potřebuju pomoc?" divil se Booth.
"Já ani nevím. Zdál se mi divný sen. Navíc jsem chtěla být s tebou a když si mi nebral mobil, začala jsem se bát."
"Díky," usmál se.
"Jé, podívej. To je krásný delfín," ukzovala na velkého plyšáka. Měl na sobě cedulku se jménem Flip.
"Myslím, že jsi právě objevila Filipa," usmál se Booth.
"No jo. Flip jako Filip." Oba se rozesmáli. Prohlédli si další plyšové hračky a pak i s Filipem zamířili do dětského domova, aby delfína předali majitelce.


Magazín Health

28. března 2009 v 17:50 | JaničkaQ |  Foto Emily
Emily byla zpovídána magazínem Health. Odpovídala na otázky ohledně veganství, ekologii a také o soužití se sestrou Zooey. Nechci kopírovat celý rozhovor, takže tady z něho máte pouze ukázku.

Co ze soužítí se svou sestrou Zooey považujete za nejlepší (a nejhorší)?
Nejlepší na tom je, že můžu kdykoliv sejít o patro níže a vždy dostanu šálek čaje. Nejhorší je domluva ohledně parkování (směje se). Ale Zooey naštěstí pořád někde cestuje a máme rozdílné natáčecí rozvrhy, takže si ani nestíháme lézt na nervy.
Máte nějaký oblíbený trik, jak se zkrášlit?
Zkoušela jsem něco, co mi doporučila vizážistka: vezměte jahodu, uřízněte stopku a pak si jahodou potřete obličej. Je to taková pěkná enzymová kůra a semínka jsou jako přírodní peeling.

Více v CČ:

Bloopers season 2

27. března 2009 v 19:23 | JaničkaQ |  Emily a David videa
Druhá řada...

Bloopers ze 3. řady naleznete zde.

Bloopers season 1

27. března 2009 v 19:19 | JaničkaQ |  Emily a David videa
Skvělé videjko.. Některé přeřeky jsou fakt skvělé!!!

Všechno dobře dopadne 11

23. března 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Další část...


11.kapitola
"Kůstko, už jsme tady," řekl Booth s radostí v hlase. Jen co ji zahlédl, ztuhl mu úsměv na rtech. Tempy zvedla hlavu a začala si utírat slzy. Jennifer se pořád držela Boothovi ruky jako klíště a se zájmem Temperance pozorovala. Ta se na ni podívala a pokusila se o úsměv.
"Ahoj, ukážeš mi tvou panenku?" Jennifer se pustila Bootha a přešla k Tempy. Podala ji panenku, kterou pěvně svírala v ruce. "Teda ta je krásná! Jak se jmenuje?"
"Panenka." Tempy se usmála
"Já jsem Temperance, ale můžeš mi říkat Tempy. Nechceš mi ukázat nějaké další hračky?"
"Já už tady žádné nemám. Nechala jsem je všechny doma," odpověděla smutně.
"Aha, tak se pro ně někdy stavíme?"
"I plo Filipa?" zeptala se s nadějí v hlase.
"Kdo je Filip?"
"Já nevím."
"To nevadí. A neboj vezmeme ho s sebou taky," přesvědčovala ji. "Líbí se ti tady?"
"Chtěla bych sem Filipa," posmutněla zase.
"A domů by si nechtěla?"
"Máma žíkala, že pojedeme spolu plyč. Bez táty," chlubila se.
"Bez táty? Proč?"
"Táta se stlejdou jsou zlobivý. Dali mámě na pldel." Tempy se překvapeně podívala na Bootha, ten jí pohled opětoval.
"A kde strejda bydlí?"
"Nevím. Pomůžeš mi s tím?" podal jí svlečenou panenku a šatičky.
"To víš, že ano," usmála se a začala panenku strojit.
"Nepůjdeme se podívat za dětima?" přerušil je Booth. Jennifer se otočila na Tempy. Ta hned pochopila.
"Neboj, já půjdu taky," řekla a podala jí ustrojenou panenku. Jennifer si ji vzala a druhou rukou chytla Tempy.

Procházeli dlouhou chodbou. Booth šel vedle Temperance a mírně se k ní naklonil.
"Proč si plakala, Kůstko?" Žádná odpověď, jen se jí při vzpomínce na to po tváři sklouzla slza. Booth ji jí setřel a znovu zašeptal: "Promluvíme si pak."
"Nesu vám ty papíry," zavolala na ně žena, s kterou se už dneska několikrát viděli.
"Děkujeme," poděkoval za oba Booth.
"Tak pojď, Jennifer, bude svačina."
"Já chci být s Tempy," chytila ji za nohu.
"My za tebou zase přijdeme, ano?" snažila se ji přesvědčit. "Příště doneseme i Filipa." Jennifer ji pustila a odešla pryč.
"Mluvila?" zeptala se žena.
"Ano, zdá se, že si oblíbila mou kolegyni."
"Nemohla bych s ní jednou zajít k nim domů. Chce nějakého Filipa a já jsem slíbila, že ho donesu."
"Když se o ni dobře postaráte. Tak proč ne?"
"To se můžete spolehnout!" rozzářila se Tempy.
"Tak nashledanou," rozloučil se Booth a potom i Kůstka. Žena jim odpověděla a oni odešli.
Když nasedli do auta začal Booth Kůstku zpovídat.
"Proč si plakala?" Nic. Obrátila se k okýnku a mlčela. "Kůstko, nechceš mi to říct?" zkoušel to dál. Věděl, že se jí uleví, když to někomu řekne. Místo odpovědi uslyšel vzlyky. Natáh k ní ruku a čekal, až se otočí. Tempy věděla, co dělá. Otočila se k němu a objala ho kolem krku. "Neplakej, slyšíš? Jsem u tebe. Všechno dobře dopadne. Neplakej!"
"Boothe, mohl by si u mě prosím ještě tuhle noc přespat? Prosím! Já jsem se teď čtrnáct dní vedle tebe probouzela a nezvládnu být sama. Dneska ne."
"Zůstanu u tebe tak dlouho, jak budeš chtít. Ale už neplakej," řekl a setřel jí slzy, které se jí koulely po tvářích.
"Děkuju!"

"Co jste zjistili?" přivítala je Angela. Když zahlédla červené oči Temperance položila další otázku. "Co se ti stalo, Tempy?"
"Nic, jsem v pohodě," zalhala jí.
"Vážně? Tak proč máš červené oči?" Odpovědi se však nedočkala, Tempy odešla do své kanceláře a Angela za ní nevěřícně koukala. Otočila se ma Bootha a položila otázku jemu. "Co jí je?"
"Nevím, neřekla mi to. Já s ní potom promluvím. Běž sehnat ostatní a jdeme ke Camille."

"Tak co víme?"zeptala se Camille. "A kde je vůbec doktorka Brennanová?"
"Není ji dobře," zalhal Booth.
"No, nevadí. Zacku, co jsi zjistil?" Zack se pustil do výkladu, zopakoval ji to, co už věděli a pak přidal další informace. "Ta žena měla podlitiny. Museli ji často a surově mlátit. A taky jsem našel část nějakého šátku. Zřejmě vražedné zbraně."
"Jennifer nám říkala, že strejda a táta její mámu byli. A prý měli spolu odjet."
"Myslím, že vrazi byli dva. Protože kdyby ušktili jednoho, začal by ten druhý křičet a Jennifer by to probudilo. Jinak si to nevysvětluju." Pronesl Hodgins.
"To je pravda," odsouhlasil Booth. "Jinak nic nového?"
"Ne," odpověděla Angela za všechny.
"Fajn, já jedu k nim domů." Všichni se rozutekli a šli dělat svojí práci. Booth se ještě zastavil u Tempy. Vešel k ní do kanceláře a viděl jak sedí na pohovce a pláče. Opět. Sedl si vedle ní a obejmul ji.
"Kůstko, neplakej!" začal ji utěšovat.
"Alison je moje neteř!" vyhrkla. "Russ mi neřekl, že má dceru. Neřekl mi nic!" Bootha to zaskočilo, ale dálji utěšoval. Tempy po chvíli usnula, tak ji položil na gauč a šel za Angelou.

"Angelo, Kůstka spí. Zařiď prosím ať za ní nikdo nechodí a kdyby se po mně ptala, tak jedu do domu kde bydleli Greenovi. Čau," rozloučil se a odešel.

Emily v Tině

23. března 2009 v 17:26 | JaničkaQ |  About Emily
Moje mamka si kupuje časopis Tina a já se vždycky koukám na jednu stránku. Jsou tam různé osobnosti (české i zahraniční), možná to znáte. Sleduju to od té doby, co jsem tam zahlédla Zooey Deschanel. (Bohužel ji tam nechválili, ale kritizovali.) Tato rubrika se jmenuje Šmrnc a úlet. V čísle 12 byla i Emily. A dokonce i jako by "vyhrála". Nevím, jak to nazvat. Pokud tuto rubriku znáte, víte o čem mluvím. Je tam 10 osobností a jedna úplně nej. Emily tedy byla ta nej. Nevím jestli jste to pochopili, ale snad jo. Pro toto číslo znělo moto: S jarem se probouzejí také berušky. Pojďme se podívat, koho inspirovaly jejich slušivé puntíky. U Emily bylo napsáno: Šaty herečky Emily Deschanel jsou jednoduché, roztomilé a přitom ženské. Střídání černé s bílou je nápadité a puntíky po látce jen tančí. Moc pěkné! Tímto jsem jim i odpustila jejich překlep. Místo Deschanel napsali Deschanes. No nevím, jak na to přišli. Tady je fotka, kterou hodnotili.

Všechno dobře dopadne 10

16. března 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Omlouvám se, ale blog.cz to nezveřejnil včas...

10.kapitola
Po půl hodině se vrátil.
"Boothe," zavolal Hodgins, když ho viděl jít do kanceláře doktorky Brennanové. "Zabili je před dvěma měsíci."
"Fajn. Tady mám napsané, že jsou asi dva a půl měsíce pohřešovení. Takže to souhlasí. Dojdi pro ostatní a za pět minut se sejdeme u Kůstky v kanceláři." Sám už za ní šel. "Ahoj," pozdravil.Odpověděla mu stejně a dál neodtrhávala oči od monituru. Booth ji chvíli od dveří pozoroval.
"Posaď se," nechápavě se na něho podívala.
"Co děláš tak zajímavého?"
"Spíš nudného. Píšu záznamy z těch případů, co jsem tu nebyla. Zack v tom udělal pěkný nepořádek."
"On to měl na starosti Zack?"
"Jo," odpověděla naštvaně. "A pak to takhle dopadá. Už jsem ho pěkně seřvala."
"To si dokážu představit. Chceš nějak pomoc?"
"Ne, díky," usmála se. Od té chvíle, kdy Tempy měla jít do nemocnice, se k sobě chovali úplně jinak. Booth si všiml, že se z Kůstky stává někdo jiný. Už pro ni práce nebyla to nejdůležitější. Za celou dobu, co byla doma s ním, se o práci zmínila jen dvakrát. Ne, že by ji to přestávalo bavit, ale začala se zajímat i o jiné věci. Například o svojí rodinu a přátele. Z jeho myšlenek ho vyrušilo klepání na dveře.
"Dále," zavolali oba najednou a pak se na sebe zmateně podívali. Do kanceláře vešla Angela, Camille, Hodgins a v závěsu za ním Zack. Tempy jim pokynula rukou, ať si sednou na pohovku.
"Takže," začal Booth Máme dva mrtvé. Thomas a Mary Beth Greenovi. V srpnu by měli páté výročí svatby. Thomasovi by bylo 34 a Kathy 31 let. Mají spolu dceru Jennifer. Je konec července. Ona se narodila v březnu 2005. Jsou jí tři roky a čtyři měsíce. To by si mohla něco pamatovat, ne?"
"No, to možná ano. Ale je to dítě. Nemůžeš jí vyslíchat!" nesouhlasila Camille. "A navíc, kde ji chceš hledat?"
"Je v dětském domově. Vzali ji tam hned jak nahlásili její sousedé, že je doma sama. Od té doby po nich bylo vyhlášeno celostátní pátrání, které dnes skončilo," vysvětloval. Pak se otočil na Tempy. "Jedeme."

David Boreanaz on Regis & Kelly

16. března 2009 v 17:07 | JaničkaQ |  Rozhovory s Davidem
Našla jsem video z rozhovoru s Davidem Boreanazem. Zde se prořekl o tom mimču, jak už jsem se zmiňovala. Nejvíc se mi líbilo, jakou radost z toho měli ti zpovídající. Hlavně ta žena. :D Je to fakt dobrý moment. Pokud nechcete sledovat celý rozhovor, pusťe si alespoň video asi v době 3:30. Fakt to stojí za to! Video v CČ!

Další Davidův potomek!!

12. března 2009 v 19:03 | JaničkaQ |  About David
Teď jsem se byla podívat na strákách Gilly8 a co nevidím?

Všechno dobře dopadne 9

9. března 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Další část...

9.kapitola
"Běž vybrat nějaký film," poslal Booth Temperance k polici, kde měl srovnané filmy.
"A jaký? Komedii?"
"Třeba. Mně to je jedno. Musí se to líbit tobě."
"Může to potkat i vás?"
"Dobře, to už jsem dlouho neviděl," řekl a přišel za ní do obývacího pokoje s láhví vína. Položil to na stolek a odešel ještě pro skleničky a chipsy. Když se vrátil, pustil film a sedl si vedle Tempy.
Po skončení filmu byly prázdné už tři láhve. Ale ani to je neodradilo a hledali, co si dají dalšího. Našli dvě láhve. Jedna byla od whiski a druhá od vodky.
"Kterou vezmeme?" zeptala se Tempy.
"Obě. Budeme to střídat." To víno už jim pěkně stouplo do hlavy.
"Fajn." Oba se usmáli a odešli zpět k televizi.

22.7.2008
"Bože, moje hlava!" vzbudila se Temperance. Booth, který ležel vedle ní na gauči se taky vzbudil.
"Kolik jsme toho vypili?" Oba se podívali na stolek, kde stály tři láhve od vína a dvě poloprázdné od vodky a whiski.
"To snas není možné!" nevěřila svým očím.
"Pamatuješ si něco?"
"Jo, něco jo."
"Tak proč je pořád zaplá televize a proč spíme na pohovce, když mám v ložnici velkou postel?"
"Tak to nevím. Já si jenom vzpomínám, že jsme uzavřeli sázku, kdo toho víc vypije. Pak už si nic nepamatuji."
"Sázku?" divil se Booth. Ten vůbec nevěděl o čem mluví.
"Jo. Nemáš nějaký prášek?"
"Jasně. Hned ti ho donesu," řekl a vstal. Jenže nikam neodešel. Zůstal stát na místě a zírak před sebe. Tempy se postavila vedle něho a hned pochopila, proč je tak zaražený. Od pohovky až do ložnice byly na zemi poházené jejich věci.
"Co to má znamenat?"
"To by mě taky zajímalo," odpověděl. Temperance se vydala do ložnice a cestou si sbírala své kusy oblečení. V ložnici našla rozházeou postel. Booth to všechno pozoroval s ní.
"To není možný, Boothe!"
"Ne, to určitě tak nebylo! Byli jsme opilí, dělali jsme blbosti!"
"No, jen doufej, že to nebude mít následky!"
"Ne, Kůstko. My jsme spolu nespali! To bych si pamatoval! Co se tu v noci dělo, ví jen Bůh!"
"A nemohl by ses ho nějak zeptat? Říkal si přece, že s ním mluvíš." Booth se na ní vražedně podíval. "Dobře, už mlčím! Jen mě to docela zajímalo!" Booth radši odešel pro prášky a pak si oba vlezli do postele. Převlékat se nemuseli, protože na sobě měli pyžama. Další věc, která jim po včerejšku nezůstala v paměti.

Temperance se probudila a koukla se na digitální budík vedle postele. Bylo pár minut po druhé hodině odpoledne. Pak se otočila na druhou stranu. Booth ještě spal. Rozhodla se, že se půjde obléct a uvařit něco k jídlu. Teda spíš se pokoušet vařit. Teprve teď si uvědomila, že jedli naposledy včerejší oběd. Posadila se, ale ozvaly se pěkně velké bolesti hlavy. Radši si zase lehla, protože nechtěla riskovat další omdlévání. Nebyla na tolik alkoholu zvyklá a v jejím stavu to bylo opravdu nebezpečné. Chvíli přemýšlela o věcech, které ji v poslední době potkaly až z toho opět usnula.

"Kůstko, vstávej! Máš na stole jídlo. Vystydne ti to," budil ji Booth.
"Hm," otočila se na druhý bok, ale oči neotevřela. Hlava ji bolela snad víc než předtím.
"No tak, Kůstko!" snažil se ji dostat z postele. Otevřela oči a pohlédla na budík. 15:33. "Kůstko, pojď se najíst. Pak se zase vrátíme do postele, ale přece musíš něco sníst."
"No jo," odkryla se a pomalu se hrabala ven. Jen, co se postavila, podlomila se jí kolena a sesunula se k zemi.
"Kůstko, co je ti? Neublížila sis?" vylekal se Booth.
"Nic mi není. Jen potřebuju ještě spát." Opatrně ji vzal do náruče a položil ji na postel.
"Já ti to donesu sem, ano?" Přikryl ji a odešel do kuchyně. Vrátil se hned. "Máme naši oblíbenou..." zarazil se ve dveřích, protože Tempy spala. "Čínu," dodal si pro sebe. Odešel zpátky do kuchyně a snědl si svou porci. Pak se vrátil k ní do postele. Hlava už ho nebolela, ale unavený byl taky. Pohladil ji po vlasech a zavřel oči.

23.7.2008
"Dobré ráno," pozdravil ráno Booth. Tempy ospale zamžourala a pozdravila ho taky.
"Kolik je hodin?"
"Něco kolem osmé. Jak ti je?"
"Už to je dobré."
"To jsem rád," usmál se.
"Jo, to já taky. Nemáš něco k jídlu?"
"Hned to bude. Vydrž."
"Ale já to zvládnu sama."
"Ne, ty v klidu lež a já snídani udělám."
"Ale..."
"Žádné ale!" řekl a odešel do kuchyně. Tempy tedy dál ležela a čekala na Bootha.

31.7.2008
"Tohle je žena, věk tak kolem 30. Byla uškrcená, stejně tak i tenhle muž. Tome mohlo být kolem 30 - 35 let. Oba byli běloši." Booth si vše pečlivě zapsal a odvezl Tempy do institutu. Po hodině pro ní přijel, aby zjistil víc.
"Nazdar šprti, tak co víte? Teda kromě toho, co mi už stačila říct Kůstka."
"Ale my nevíme o čem se vy dva bavíte," ušklíbla se Angela.
"Angelo!" vyjekla Tempy. Pak se obrátila k Boothovi a začala se svým výkladem. "Oba byli uškrceni nějakým šátkem. Kousek jsem ho našla."
"No, a já mám oba portréty."
"Fajn, jedu zjistit, kdo to byl. Za chvíli jsem tady," řekl a odešel.

TV Guide

7. března 2009 v 6:52 | Týnka |  Emily a David Foto
Jůůů je to naprosto sladký! Já ty dva miluju.. No nic, když jsem uviděla tyhle krásný scany s Davidem a Emily, tak jsem na ně koukala snad hodinu a nemohla jsem se odtrhnout! Strašně moc jim to tam sluší..

bones-tv-guide-03-2009-page01.jpgbones-tv-guide-03-2009-page03.jpgbones-tv-guide-03-2009-page02.jpgbones-tv-guide-03-2009-page04.jpgbones-tv-guide-03-2009-page05.jpg
Tak a tady ještě přeložený rozhovor
Rozhovor s Davidem a Emily z TV Guide

Co říkáte na to, že se pravidelně dostáváte do žebříčků NEJ seriálových párů - máte vy sami nějaké oblíbence?
Emily: Hodně nás srovnávají s Měsíčním svitem, což k nám má blíž než - řekněme - Na zdraví.
David: Mě se vždycky líbila "šťabajzna" Houlihanová a Hawkeye v Mashi.
Emily: Mě by se líbilo, kdyby se v 30 Rock dali dohromady Liz Lemonová a Jack Donaghy a taky je tu Olivia Bensonová a Elliott Stabler z seriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. Ale i kdyby nebyli spolu, tak se na ně budu dívat dál.

Sledovanost Bones se zvyšuje. Neobáváte se, že sblížení Bootha a Brennanové přijde příliš brzy?
Emily: Když se dvě postavy sblíží, je to vždy nebezpečné - spousta seriálů ztratí své kouzlo, když k tomu dojde - ale přitom to diváci chtějí. Takže musíte být kreativní. Už jsme se políbili, i když k tomu Brennanovou dohnalo vydírání a užili jsme si to o něco více, než jsme ochotni si přiznat. Až se dají dohromady, bude jejich vztah ještě silnější.
David: Občas se dostáváme do situací, kdy musíme bydlet spolu a předstírat, že spolu spíme, ale seriál se soustředí na to, jak moc nám na sobě záleží tím něžným a milujícím způsobem. Spolu s Emily nacvičujeme naše role každý víkend s naší koučkou Ivanou Chubbuck, abychom zůstali kreativní. Každý je pryč z otázky "Vyspí se spolu nebo ne?" a odpověď je ano, ale musí se to provést tak, aby byli diváci spokojeni a zároveň to musí být překvapivé a chytré.

Jak byste si představovali, aby k tomu došlo?
Emily: Na tropickém ostrově.
David: (směje se) Obklopeni tropickým ovocem. Tam, kde se oceán dotýká písku, přechází přes nás vlny a my si to užíváme jak jen to jde.
Emily: Jako ve filmu 'Odtud až na věčnost'. To by bylo sexy.

Brennanová v minulosti randila s dvěma muži zároveň - s jedním kvůli sexu, s druhým kvůli konverzaci. Nebude to Boothovi vadit?
David: Štve mě, že si lidi myslí, že je Booth prudérní. Vždyť má vodní postel! (směje se) Nikdy jsme opravdu neprozkoumali jeho sexuální život. Ale Brennanová jde na první rande a hned se líbá a dělá spoustu dalších věcí.
Emily: Ona jen neví, jak si vybrat správného muže. Jeden se ji pokoušel zabít a další zabil vlastního bratra.
David: A pak jí do oka padl Boothův bratr - a políbila ho.

Vy dva jste jako starý manželský pár. A protože obě postavy jsou dominantní, jak budou fungovat pohromadě?
Emily: Podle hesla 'Dávej a ber'. Dokud se budou vzájemně respektovat.
David: (culí se) Oba se dočkají svého šťastného konce.
Emily: A pravděpodobně to bude mít i svůj komický element.

Jako třeba? Porucha erekce?
David: Nebo předčasné vyvrcholení? (výsměšně) Jsem přece Ital - no tak!
Emily: Takhle odpovídá na všechno! 'Jsem Ital.'

Víte jak moc svlečení budete?
Emily: Dneska už v televizi nic neukážou. Ne tak jako v Policii - New York nebo na kabelovce.
David: A to kvůli Janet Jackson a jejím faux pas na Super Bowlu. Nesnáším, když na to dva lidi skočí a najednou jsou přikrytí pod dekou. Já jsem všemi deset pro. A nevezmu si ani roušku.
Emily: Cože?! O tom slyším poprvé!

Půjdete do naha?
David: (směje se) Jasně, že ne. Budu mít spodní prádlo a polštář mezi nohama. Budu taktní. Jsem naprostý gentleman. Je to jako s květinou. Nemůžeš jí utrhat okvětní lístky.
Emily: Hej, nechceš náhodou dostat pěstí?
David: To je dobrý. Pamatuješ, jak jsem zakamufloval vlastní smrt a ty ses na mě opravdu dost naštvala? Víš, rád bych u toho měl trochu agrese a pak si můžeme vzájemně strhat šaty.
Emily: Ano, ale nic násilného.
David: Mohli bychom do toho zapojit koláčovou bitvu. Nebo si oba můžeme vzít do pusy konce téže špagety a setkat se uprostřed. Jo, tak takhle se to stane: jako v 'Lady a Trampovi'.
Emily: Můžeme začít v jídelně a skončit v ložnici.

Když jsme u té ložnice - vybrali jste si už svojí půlku postele?
Emily: Vždy spím na pravé straně postele, ať už doma nebo kdekoliv jinde.
David: A já spím nalevo.
Emily: No páni, dokonale se k sobě hodíme!

Takže Brennanová Bootha požádá, aby byl otcem jejího dítěte, protože se jí sex s ním bude tolik líbit?
David: Ví, že to bude skvělé.
Emily: Postel je jedna věc, ale myslím, že dítě pro ni bude čistě vědeckou záležitostí. Booth je tím, kdo vyvažuje mé vlastnosti. Jsem génius, uvažující logicky a racionálně a on je člověk z ulice, který jedná na základě instinktů a s lidmi vychází dobře. I když Brennanová by asi chtěla test jeho DNA...
David: Myslíš, že do sebe nechám píchat? Na to zapomeň. Vynech mě z toho!
Emily: Nikdo tě nebude píchat, jen ti udělám výtěr, abych získala DNA.
David: Nikdo nic nebude vytírat. Můžeme udělat epizodu, která se celá bude točit kolem toho, proč nemůže dostat mou DNA. S tímhle seriálem se toho dá dělat tolik, ale důležité je, že obě postavy fungují vedle sebe a je to celé uvěřitelné.

Brennanová je sociálně neohrabaná ve styku s dospělými lidmi. Dokázala by se sblížit s dítětem?
Emily: V minulé sérii jsme měli jednu epizodu - "Baby in the Bough", kde jsme se museli postarat o dítě a já nevěděla, jak na to. Prostě jsem to dítě držela od těla na délku paží. Ale pak jste viděli, jak mateřské instinkty Brennanové vyplavou alespoň trochu na povrch.
David: A FBI má skvělé školky.

Kdo s dítětem zůstane doma na rodičovské dovolené?
Emily: Podle Brennanové se rodiče od určitého bodu vývoje dítěte stávají nedůležitými. Takže myslím, že to bude půl napůl.
David: Ne, myslím, že o děti se má starat žena. Prvních šest měsíců můžu dávat lásku a podporu, ale nemůžu dítě krmit. No tak, přece mi z prsou nepoteče mléko:-).


Zdroj: Gilly

Všechno dobře dopadne 8

2. března 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Temperance se probrala a chtěla vstát. Něco ji v tom zabraňovalo. Byl to Booth. Držel ji hrozně pevně, takže se nemohla ani pohnout. Musela ho vzbudit. Šlo to celkem lehce. Oslovila ho jeho jménem a on pomalu otevřel oči a pak ji pustil. Tempy se hned začal omlouvat.
"Promiň, že jsem tě musela vzbudit. Ale já slíbila Jane, že za ní zajdu."
"Neomlouvej se.... A zvládneš to?" zeptal se opatrně.
"Budu se snažit," odpověděla po chvilce rozmýšlení.
"Mám jít s tebou?"
"Ne, už mi pomáháš až až."
"Tak já tě tam alespoň odvezu a pak pro tebe zase zajedu, ano?"
"Tak dobře. A promiň... Promiň, že jsem se zase chovala jak malá holka a musel si mě utěšovat. Já už se budu snažit nebrečet a být silná." Slíbila, že nebude plakat, ale přesto se jí slzy začali kutálet po tvářích. Vzpomínka na včerejší rozhovor s Russem jí opět přemohla.
"Nic si z toho nedělej, Kůstko. Já tě chápu. Choval bych se stejně. A mně vůbec nevadí, že jsem tě musel utěšovat. Víš, já vůbec nesnesu pohled na tebe, když pláčeš. Já jsem rád, že ti alespoň trochu pomáhám. Teda jestli ti pomáhám"
"Víc než si myslíš." Usmála se a odešla se převléct.

"Tak mi pak dej vědět. Já se pro tebe stavím," řekl Booth před nemocnicí a odjel. Temperance sebrala všechnu odvahu a vydala se za sestrou. Vešla do pokoje. Pozdravila Jane a převyprávěla jí celý příběh od svého dětství. Nezapomněla ji zdělit i to, že ji včera Russ volal. Přes všechny její obavy to obě zvládly statečně. Občas jim ukápla nějaká slza, ale nakonec Jane zabočila na úplně jiné téma.
"A co ten muž, co tu s tebou minule byl?"
"Booth? To je můj parťák. Zvláštní agent Seeley Booth."
"Jenom parťák?"
"Taky nejlepší přítel."
"Jenom?"
"Jo."
"Tak tě má asi hodně rád, co?"
"To nevím, ale já už si život bez něho nedokážu představit. A teď mi pověz něco o sobě. Já ti toho řekla už dost."
"Já? No tak to není moc zajímavé. Mám jednu dceru, Sofii. O tu se teď stará můj přítel John. Ani jeden netuší, že jsem v nemocnici. Myslí si, že jsem odjela kvůli práci."
"Kolik je tvé dceři?"
"Osm. Ty nemáš děti?"
"Dřív jsem je nechtěla a ani nebyl tatínek."
"A teď by si chtěla?"
"Možná. Ale stejně není s kým."
"Co Booth?"
"Jsme parťáci!" vyjekla.
"Ale máš ho ráda. A hodíte se k sobě. Když jsem vác viděla myslela jsem, že jste manželé. Nebo, že spolu chodíte."
"Ne, to nehrozí. Kde vlastně pracuješ?" odbočila od tématu.
"V jedné firmě jako sekretářka. Vůbec mě to nebaví. Vždycky jsem chtěla být spisovatelkou."
"Vážně? Já píšu knihy."
"Tak to si byla ty? Ona totiž Sofie říkala, že viděla knížku od nějaké Brennanové. Já jsem jí odbyla, protože Brennanových může být několik. Ale jen co mě pustí, koupím si ji."
"Ne, to nemusíš. Mám jich doma několik."
"I s podpisem?" usmála se.
"Ne, ale klidně se ti tam podepíšu. Víš, nevím jestli tě to bude zajímat. Je to napsané o mé práci."
"Blázníš? Já miluju detektivky. A knížky o antropologii jsem už taky četla. Sama jsem psala něco podobného. Prostě vraždy a tak."
"Tak to si je koupím."
"Ty nikde neseženeš. Já to nikomu nedala přečíst. Nemám na to odvahu."
"Ale mně to přečíst dáš!" usmála se.
"Dobře!"
"Víš co? Já zavolám Boothovi ať jsem ty moje knížky doveze. Stejně pro mě musí jet."
"Alespoň se tu nebudu tolik nudit."

"Dobrý den. Ahoj," pozdravil je Booth. Obě mu na pozdrav odpověděli.
"Nesu ti ty knížky." Tempy je převzala a hned je podala Jane. Ta je zvědavě otevřela a začetla se do věnování na první stránce.
"Chceš ten podpis?"
"No jasně!" Booth se mezitím vytratil na chodbě. Věděl, že by jen překážel. Tempy si vzala tužku a podepsala se do všech knížek.
Když to měla hotové podala je zpět. Jane otevřela tu samou knihu a káravě se na sestru podívala.
"Vážně spolu nic nemáte?"
"Máme. Práci! Promiň, on na mě čeká. Až budeš chtít, tak se ozvi a já za tebou přijdu."
"Nebo se ozvi ty. Zítra mě pouštějí."
"Vážně? Tak si občas zavoláme, jo?"
"Určitě. Ahoj a pozdravuj parťáka!" ušklíbla se.
"Neboj, budu. Ahoj!" Tempy zavřela dveře a Jane dál překvapivě koukala do knihy. Nechápala jak její sestra nemůže mít nic s mužem, kterému věnovala knihu. Vůbec jí to nešlo do hlavy.

Tempy s Boothem zastavili před restaurací. Nechtělo se jim vařit, tak si to takhle usnadnili. Po jídle si Temperance chtěla objednat kávu. Booth ji to rozmlouval. Ona s tím samozdřejmě nesouhlasila.
"Můžeš mi vysvětlit, proč si nemůžu objednat kafe?"
"Dáme si ho až doma. Teda u tebe doma."
"Tak dobře. Půjdem?"
"Jasně," zavolal na servírku a zaplatil. Pak společně vyšli z restaurace a nasedli do auta.

Jen co dorazili 'domů' Tempy dala vařit vodu na kafe a nachystala hrnečky. Booth se na ní jen s úsměvem díval.
"Ty jsi na tom kafi úplně závislá!"
"Ještě řekni, že ty ne!"
"Ne, nejsem."
"Tak to bych se hádala," usmívala se Tempy. Booth ji podal krabičku a ona ji pomalu otevřela. Vytáhla z ní úplně nový hrneček na kávu. Bylo na něm moře, v kterém se odráželo zapadající slunce a nad hladinou vyskakoval párek delfínů.
"To je nádhera! Děkuji!" Tempy z toho byla úplně vedle. Začala ho umívat, aby si do něho hned mohla uvařit kafe.
"Doufal jsem, že se ti bude líbit. Nemohl jsem se rozhodnout a pak si najednou zavolala ať přijedu. Tak jsem vybral tenhle, protože jsem ho zrovna držel v ruce."
"Je moc krásný! Proto si chtěl, abychom si kafe dali až tady?"
"Jo. Ale kdybych věděl, že si na něm tak závislá, dali bychom si ho tam."
"Přestaň!" šťouchla do něho a vzala do ruky svůj hrneček. "Jsem ráda, že si mě přemluvil."
Booth vzal druhý hrnek a následoval ji do obývacího pokoje. Sedli si na pohovku a horkou kávu odložili na stoleček.
"Nechceš se dnes večer podívat na nějaký film?"
Tempy se nechápavě podívala po místnosti, i když ji moc dobře znala.
"Já vím, že nemáš televizi. Myslel jsem, že bychom mohli jít někam na večeři a pak být u mě doma."
"No, ale to si nebudeme moc dát ani sklenku vína."
"Proč?" nechápal.
"Musíme se přece zase nějak dostat sem."
"Já mám taky postel. Ty by si tam jednu noc nevydržela?" Oba se na sebe usmáli.
"Jasně, že jo."
"Tak v čem je problém?"
"Vlastně už v ničem."
Zbytek odpoledne proleželi v posteli. Tempy psala novou knížku a Booth si četl ty, co už byly vydané. Oba se cítili spokojeně. Dělali to, co je baví a navíc byly s osobou, kterou měli velmi rádi. Nakonec si sbalili věci a odjeli k Boothovi domů. Na večeři úplně zapomněli.

Holidays

2. března 2009 v 9:05 | Týnka
Juchůůů mám prádniny! Miluju je! .. Vím, trošku mi hrabe xD... Já mám prostě poslední dobou strašně dobrou náladu xD nevím čim to je xD ale mě to neva :D
A ted ohledně blogu!
Nemám vůbec žádné napady na články a... no prostě nevím co mám sem přidávat! :( ...
Ještě že mám Janičku! Protože bez ní by už asi tenhle blog nežil!!!
No co vám ještě říct? Nevím...
Tak prostě jen děkuju Janičce že tenhle blog vždy oživí!

Tak se mějte papa :-*