Všechno dobře dopadne 3

26. ledna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Jako každé pondělí, je tu další část. :)
3.kapitola
Po hodině se Temperance vrátila zpět na chodbu. Seeley o ní nevěděl. Seděl na židli, měl skloněnou hlavu a v rukou mačkal její svetr. Temp nevěděla, že ho sebou, ale chápala to. Pomalu došla až k němu a položila mu ruku na rameno. "Tak co?" zeptal se jí nedočkavě. "Zaměnili výsledky. Já jsem jen přepracovaná a ve stresu. Musím být týden doma a odpočívat," řekla a usmála se, ale nebyla to ta Kůstka, kterou znal. Byla celá pobledná a smutná, místo toho, aby se radovala, že je zdravá. Určitě byla ráda, ale bylo v tom i něco dalšího. Seeley to teď neřešil, vzal ji do náruče a zatočil se s ní. "To je skvěla zpráva, Kůstko! Ani netušíš jakou mám radost!" "To já taky," řekla smutně a sedla si na židli. Teď mu došlo, že v tom je skutečně něco dalšího. Sedl si vedle ní a pohladil ji po hřbeu ruky. "Kůstko," začal opatrně. "Ty si mi něco neřekla, viď?" Temperance jen nepatrně kývla hlavou. "A nechceš mi to říct?" Mlčela a po tváři se jí skoulela obrovská slza. "Ty výsledky zaměnili s mojí sestrou," řekla po chvilce.
"Sestrou?" nechápal. "Ty nemáš sestru!"
"Mám, Jane Brennanová. Narozena 11.10.1976 v 4.35. Přesně pět minut po mně. Je to moje sestra." "Kůstko, ale jakto?" "Táta mně to neřekl a Russ taky. On to musel vědět, protože si pamatuju, že nás přejmenovávali. Ale já si nic nepamatuju." Seeley ji pevně objal. "Ale nejhorší je, že o ní nic nevím. A ona o mně asi vůbec neví. Mám sestru... Možná už ji dlouho mít nebudu." "Jakto?" "No, ta diagnóza co mi předtím zdělili po telefonu, je její. Když jim přišli výsledky, tak nám zavolali, co nám je. Jenže to přehodili. Brennanová jako Brennanová. Takže ona možná umře." "Ne, neumře, Kůstko! Vyléčí se!" "Boothe, ale jak ji poznáme?" odbočila od tématu a konečně přestala plakat. "Já myslím, že úplně snadno!" Temperance se podívala tím směrem, kam se koukal Seeley a uviděla ženu v jejím věku. Byla dlouhá a hubená. Měla středně dlouhé tmavě hnědé vlasy a modrozelené oči. Byla úplně stejná jako ona. "To je..." "Vypadá to tak. Počkej já se jdu zeptat, ano? A přivedu ji sem." "Jo, ale nic jí prosím neříkej. Chci jí to říct sama." "Neboj," řekl a povzbudivě se usmál.

"Dobrý den," pozdravil Jane Seeley. "Dobrý den, vy jste doktor?" "Ne, to nejsem. Jmenuju se Seeley Booth, a vy jste slečna nebo paní Jane Brennanová?" "Ano, slečna, ale jak to víte?"
"Pojďte se mnou a uvidíte." "Kam?" "Támhle," řekl a ukázal na asi deset metrů vzdálenou Temperance. Jen co ji Jane zahlédla, zamotala se jí hlava a nebýt Boothovi včasné reakce, upadla by na zem. Jakmile to Tempy zahlédla, rozeběhla se k nim. Jane se pomalu vzpamatovávala, ale Seeley ji radši pro jistotu ještě podpíral. Všichni tři pomalu došli k židlím, kde předtím seděla Tempy. Seeley je nechal o samotě a šel si sednout o něco dál. "Jakto, že jsme stejné?" zeptala se opatrně Jane. "Protože jsme sestry." "Já nemám sestru." "To jsem si taky myslela, ale je to tak." "To není pravda, moji rodiče zemřeli, když jsem se narodila. Máma při porodu a táta při bouračce." "Jane, je mi to líto, Musíš mi věřit. Já jsem se celou historii svého dětství dozvěděla asi před dvěma lety. A dnes jsem zjistila, že není celá. Že má ještě sestru a nejenom bratra." "Takže já mám ještě bratra?" "Ano, ale ten je i s naším otcem ve vězení." "A co matka?" "Ta zemřela. Ale to už je dlouho. Kde jsi vyrůstala?" "V jedné náhradní rodině. Tam mi řekli to, co jsem ti předtím říkala." "Teď musíš jít na vyšetření." "Ano, ale to počká. Vyprávěj mi, prosím, o naší rodině." "Dnes ne, ale jestli chceš, můžeme se někdy sejít a popovídat si." "Tak jo. Budu moc ráda!" Zadívaly se navzájem do očí a po chvilce váhání se objaly. "Slečno Brennanová?" ozvala se zdravotní sestra. "Ano?" řekli obě najednou. Sestra jen vyděšeně koukala a pak vykoktala. "Která z vás je Jane?" "Já." "Vy si tu poležíte. Ještě jste nebyla na vyšetření, ale je jisté, že minimálně jednu noc tu budete. A vy, slečno Temperance Brennanová, běžte domů a minimálně týden nic nedělejte. Ale on vás jistě pan doktor již informoval." "Ano, až moc." Sestra se usmála a odešla. "Já tady, ale nemám žádné věci," vzpomněla si Jane. "Myslím, že ti to bude akorát," řekla Tempy a podala jí svou tašku s oblečením. "Děkuju. Proč tu máš věci?" "Já jsem tu původně měla být místo tebe. Ale po mém vyšetření zjistili, že nám prohodili výsledky a tam jsem se taky dozvěděla o tobě." "Aha." "Tady máš mojí vizitku. Určitě zavolej jak dopadlo vyšetření. A když se budeš chtít někdy sejít, tak se klidně ozvi. Já teď stejně budu trčet doma." "Tak dobře," řekla a překvapeně se na ni podívala. "Ty jsi antropoložka?" "Ano," usmála se Temperance. "Promiň, já už budu muset jít. Booth na mě čeká. Brzo se uzdrav! A zavolej mi. Ahoj!" "Jsem ráda, že jsem tě poznala! Ahoj."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama