Velké překvapení 4

18. ledna 2009 v 18:12 | JaničkaQ |  Velké překvapení
4.kapitola
Ani jeden z nich nemohli spát. Temperance kvůli bolesti a Booth kvůli tomu, že to Kůstku bolelo. Nevěděli, kdo se trápí víc. Booth Kůstce stále něco šeptal, ale nepomohlo to a chvílema Kůstce i ukápla slza. Booth si toho nejdříve nevšiml, ale pak ano. Hned se rozhodl co udělá a informoval o tom i Tempe: "Zítra ráno jedeme do nemocnice, to není normální aby tě to takhle bolelo." "Ale to přejde," řekla Kůstka, ale ruka ji začala bolet ještě víc. Pořád měla pocit, že jí někdo do ní vráží jehly nebo nože. Hrozně ji to bolelo, už to nevydržela a rozplakala se naplno. Ani jednomu nedávalo smysl proč to Tempe přes den nebolí, nebo jen trochu, a v noci ano. Booth už se nemohl koukat jak se Kůstka trápí. Lehl si blíž k ní, mluvil na ní, hladil ji ve vlasech a snažil se jí uspat. Stále nic nezabíralo, ale nakonec se mu to povedlo. Usnula mu v náručí.
Tempe se ráno probrala jako první, byla patrně v šoku, ale nemohla se ani hýbat, protože ji Booth držel hrozně pevně. "Boothe!" mluvila na Seeleyho Temperance zatím potichu, ale on ji neslyšel. Byl asi hodně unavený, to si dokázala představit, ale ona se od něho chtěla nějak dostat a nezbývalo jí nic jiného než ho vzbudit. Když nezabíralo ani lehké kopaní do nohy, nechtěl kopat víc, aby jemu nebo sobě neublížila, přece jen neměla nohu ještě úplně v pořádku, i když si to nechtěla přiznat, začala na něho mluvit trochu hlasitěji: "Boothe, pusť mě. Já chci stávat. Slyšíš? Boothe! Boothe!" Po posledním slově, které řekla hlasitěji než chtěla, sebou trhl a probral se. "No konečně," řekla Tempe a najednou si uvědomila, že už ani stávat nechce, a že jí to ležení vyhovuje. Odtáhla se kousek od Bootha a začala na něho mluvit: "Víš, Boothe, já nechci aby si kvůli mně takhle trpěl. Už druhou noc ses pořádně nevyspal! Pořád tu jseš se mnou a utěšuješ mě. Dneska už by si měl jít na noc domů a pořádně se vyspat!" "No to v žádném případě! Jestli ti tady vadím, tak zavolám třeba Angela, ale sama tu nezůstaneš!" spustil hned Booth. "Ty mi tu nevadíš, ale..." "Žádné ale. Vyber si koho tu chceš mít jestli mě nebo Angelu. Ale sama tu nebudeš!" "Nechci Angelu zbytečně otravovat, Zůstaneš tu se mnou ty, ale nebudeš si mě všímat a už vůbec mě nebudeš utěšovat!" "Tobě to vadí?" ptal se Booth a i přes snahu, aby nebylo nic poznat, byl v jeho hlase slyšet smutek. To Temperance překvapilo, ale stejně hned věděla co říct: "Mně to vůbec nevadí, ale já nechci, aby si zase kvůli mně celou noc nespal a musel ležet vedle mě a utěšovat mě." "Ale já to dělám rád. Mám o tebe strach a nechci abyses trápila a..." "A já zase chci abyses konečně pořádně a v klidu vyspal a odpočinul si," skočila mu do řeči Tempe. "Víš, Kůstko, asi tomu nebudeš věřit, ale vedle tebe se mi spalo moc pěkně a dlouhou jsem se takhle hezky nevyspal," řekl Booth, a když viděl Kůstčin překvapený obličej hledající správná slova na odpověď, radši změnil téma. "A teď se běž rychle obléct a jedeme do nemo..." "Ne!" skočila mu do řeči Tempe a vypadala jako petileté dítě, které se šíleně bojí. "Snad se nebojíš?" řekl překvapeně Booth. "A... Ale.. Ale co když si mě tam nechají? Já chci jít do práce," zakoktala Temperance a chtěla vstát, ale opět jí hrozně zabolela ruka proto si radši zase rychle sedla a dělala, že se nic nestalo. Ale Booth nebyl slepý, vstal, vzal ji do náruče a odnesl do koupelny. Cestou jí říkal: "Neboj, oni si tě tam nenechají, když ano, tak tam budu celou dobu s tebou!" potom dodal trošku výhružně: "A na práci teď zapomeň!"
Booth stál na chodbě a čekal až se Temperance vrátí z vyšetření.Byl hrozně nervózní, a proto chodil po chodbě sem a tam a pil už páté kafe. "Je už tam hodinu a půl. Přece to nemůže trvat takhle dlouho!" pomyslel si. Najednou se otevřeli dveře a v nich uviděl Kůstku a nějaké dva lékaře. Smutný a bledý obličej Kůstky ho zabolel. Pochopil, že se nebál zbytečně. Mladší doktor nenápadně odešel, vypadalo to, že se něčeho bojí. Ten starší doktor, ale už začal mluvit o Temperance, a tak se Booth zaměřil na něho a na mladého doktora v tu chvíli úplně zapomněl, ale nevěděl jak brzo se spolu zase setkají a tentkrát to bude trošku delší setkání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama