Velké překvapení 3

12. ledna 2009 v 17:15 | JaničkaQ |  Velké překvapení
3.kapitola
Ráno se první probudila Kůstka, která si nejdřív neuvědomila kde je, začala se protahovat a rukou praštila Bootha do hlavy. Booth sebou trhl, ale když uviděl vystrašený a zárověň omluvný pohled Kůstky začal se smát. "Dobré ráno, Kůstko," začal na ní mluvit Booth. "Jak si se vyspala?" "Docela dobře. Ty prášky zabraly. Děkuju. Nevadilo ti to moc, že jsem ležela na tvech nohách?" ptala se Kůstka a začala se u toho smát. Booth se taky smál a řekl jí: "Ne, nevadilo. Alespoň jsem tě měl u sebe a věděl co se s tebou děje," domluvil Booth. A když si Kůstka sedla a chtěla jít do koupelny, tak si ještě na něco vzpomněl: "Jo a víš, že mluvíš ze spaní?" "Já? A co jsem říkala?" divila se. "Ale, nic zvláštního," ukončil tento rozhovor Booth. Vzal ji a odnesl do koupelny, nezapomněl dodat: "Až budeš hotová, tak mě zavolej." A šel se taky převléct.
Po snídani se chystal Booth do práce, Kůstka si trvala na svém, že pojede taky, Booth nakonec navrhl: Víš co, Kůstko? Já pojedu do práce a dovezu ti nějaké papírování abys měla co dělat. A než přijedu můžeš zatím psát novou knihu. Ta minulá byla moc pěkná." "Tys jí četl? Vždyť do prodejen se dostane až příští měsíc," nechápala Kůstka. "Jo, četl, ale jen kousek. Pak ses probudila a omdlela, tak jsem si ji nedočetl. Ale já ji dočtu příště." "Já jsem neomdlela, Boothe! Mně se jenom udělalo špatně! A to je rozdíl!" "Takže, Kůstko, žádný prudký pohyby," snažil se ignorovat její žeči Booth. "A pokud možno, vůbec nechoď. Jídlo, pití i notebook tu máš a na záchod nějak doběhneš. Teda dojdeš! Pěkně pomalu a hlavně opatrně! Jasný?" "Jo, je mi to jasný," řekla Temp, protože věděla, že jakékoli protesty nic nezmůžou. "Tak ahoj a přivez mi ty papíry brzo ať se nenudím."
"Ahoj všichni, máte něco novýho?" zdravil Booth celý tým v Jefersonu. "Ano máme, Zack určil věk." "Dívce je 10 let a chlapci 13 let," skočil Zack Angele do řeči, která už zase pokračovala v rozhovoru s Boothem. "Já jsem udělala portréty a podle nich jsem našla Lucy a Johna Smithovi, jsou měsíc pohřešovaní. A Hodgins našel v šatech sůl, takže to vypadá, že děti byly zabyty někde u moře nebo tak něco. Ale pryč od případu. Co Temperance? Jak jí je? Chci se u ní večer stavit." "No už jí je líp a chce dovést nějaké papíry aby mohla pracovat. Nevím jestli je to teďka vhodné za ní chodit. Možná až zítra. Ona je ještě dost unavená. Já u ní asi zůstanu ještě tuhle noc, aby se jí náhodou něco nestalo," vysvětloval Booth. "Dobře, tak jí aspoň pozdravuj," zavolala Angela za Boothem, který šel ke Kůstce do kanceláře pro ty papíry.
"Ahoj, Kůstko, mám pro tebe práci! Jak ti je? A jak jde psaní?" vysypal na Temperance Booth. "Ahoj, no je mi no... nic moc. A psaní mi nejde, protože neumím psát jen levou rukou na klávesnici. Tak tu celou dobu sedím," řekla znuděně Kůstka. "Aha, takže ti je ta práce na nic když nemůžeš psát. Počkej tu moment. Já si někam skočím a hned jsem tu.
Booth nasedl do auta a jel ke Cullenovi zařídit si volno. Cullen mu volno nedal, ale napsal mu ošetřování své parťačky. Booth ještě zajel do obchodu pro jídlo a stavil se i v hračkářství, kde koupil hrací karty a spoustu deskových her. Když dorazil ke Kůstce domů ta na něho koukla jak na blázna. "Boothe, on má Parker narozeniny?" ptala se překvapeně. "Ne, nemá proč?" "No, že neseš tolik her." "To, ale nesu pro nás. Abychom se nenudili," řekl Booth a když viděl Kůstky nechápající pohled ještě dodal: "Vzal jsem si volno, teda ošetřování na tebe a koupil jsem ty hry abychom měli co dělat. To já když jsem byl nemocný, tak mě to hrozně bavilo." Kůstka vyprskla smíchy. "A kolik ti bylo, Boothe?" "Nevím, asi deset," řekl Booth a začal se smát taky.
Když si Seeley s Temperance zahráli všechny hry a vyčerpali všechna témata kekonverzaci bylo už deset večer. Ani jednomu to tak nepřišlo, protože jídlo jedli u her a hodiny vůbec nesledovali. Kůstka si uvědomila, že je zase hrozně unavená, šla se do koupelny osprchovat, kam ji samozdřejmě Booth donesl, jako kamkoli jinam, a pak si šla lehnout.
"Nevadí, že si sem donesu židli?" ptal se Booth Kůstky. Ona na to: "Ne, proč?" "No, já bych nerad seděl na zemi." "No. Vždyť tady nemusíš být. Běž se vedle do pokoje pro hosty vyspat, včera si toho asi moc nenaspal." "Radši si donesu tu židli. Já tě tu samotnou už nenechám. Nechci aby se ti něco stalo!" "Boothe, musíš se vyspat!" "Tak já si lehnu na zem," navrhl Booth, ale Tempe ho překvapila slovy: "Tak si lehneš na mou postel. Přece jen je to manželská postel a vejdeme se sem oba. Teda jestli ti to nebude vadit, že budeš spát vedle mě. "Ne, nebude," řekl Booth a když si k ní do ložnice nastěhoval peřiny ještě dodal: "Děkuji ti, Kůstko."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama