Leden 2009

Prázdniny

29. ledna 2009 v 18:34 | JaničkaQ
Ahoj,
jak už název napovídá jsou tu prázdniny. Asi o tom víte, ale přesto jsem to napsala. Jelikož mně od pondělí navazují hned prázdniny jarní, pokusím se dopsat mou ff Všechno dobře dopadne, nebo třeba nějakou jinou, abych ji mohal zveřejnit. Taky chystám soutěž, ale nevím jestli ji odstartuju. A teď trochu k blogu a Emily s Davidem. Asi jste si všimli, že se teď oba účastnili hodně rozhovorů. Odkazy na ně naleznete na gilly8bones.estranky.cz. Přišlo mi zbytečné je sem dávat. Určitě se na ně mrkněte. Je to zajímavé a vtipné. :D... No já se s Vámi teď loučím. Když budud mít trochu času, třeba ještě dnes něco přidám. Ahoj!!

When you´re gone.. Úžasný!

29. ledna 2009 v 14:12 | Týnka |  Emily a David videa
Dnes jsem našla tohle krásný videlo! Je to strašně sladký!

Obrázky

28. ledna 2009 v 17:15 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Jedna super kámoška mi poslala odkaz na jednu stránku, kde se tvoří obrázky. Jelikož já v tomhle vážně nijak nevynikám, byla jsem ráda, že to není nic těžkého. Na tomhle se vlastně nic zkazit nedá. Určitě tu stránku znáte. Můžete se mrknout tady. Já jsem u toho strávila spoustu času, protože mě to začalo ohromně bavit. Ale nic netrvá věčně a já si zase za chvíli určitě najdu něco jiného. No, ale proč to tu vlastně všechno píšu, že? Rozhodla jsem se, že Vám sem pár "výtvorů" dám. Je to opravdu hrozné a většinou jsou to jen nápisy(např. to, co zaznělo v seriálu). Ale tak jsem si říkala, proč ne? Aspoň se trochu "pokocháte". (PS: zařadila jsem to do složky Emily a Davida, i když tam nejsou jen oni. Nevěděla jsem, kam to dát)





























Říkám nic moc.. ale aspoň jsem se nenudila :D

Už jsem zase doma..

27. ledna 2009 v 15:55 | Týnka
Ahojky, tak dneska jsem si udělala chvilku čas na blog. Jinak od sobotu už jsem doma, ale vůbec jsem neměla čas být na počítači atd.. Takže jsem se sem dostala až dneska..Každopádně jsem ráda že už jsem doma.. Docela jsem měla na horách absťák! Tejden bez počítače! Umíte si to představit? A já to přežila! xD.. Jupíí jéééj xD ..( Vím trochu mi hrabe, omlouvám se)

Všechno dobře dopadne 3

26. ledna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Jako každé pondělí, je tu další část. :)
3.kapitola
Po hodině se Temperance vrátila zpět na chodbu. Seeley o ní nevěděl. Seděl na židli, měl skloněnou hlavu a v rukou mačkal její svetr. Temp nevěděla, že ho sebou, ale chápala to. Pomalu došla až k němu a položila mu ruku na rameno. "Tak co?" zeptal se jí nedočkavě. "Zaměnili výsledky. Já jsem jen přepracovaná a ve stresu. Musím být týden doma a odpočívat," řekla a usmála se, ale nebyla to ta Kůstka, kterou znal. Byla celá pobledná a smutná, místo toho, aby se radovala, že je zdravá. Určitě byla ráda, ale bylo v tom i něco dalšího. Seeley to teď neřešil, vzal ji do náruče a zatočil se s ní. "To je skvěla zpráva, Kůstko! Ani netušíš jakou mám radost!" "To já taky," řekla smutně a sedla si na židli. Teď mu došlo, že v tom je skutečně něco dalšího. Sedl si vedle ní a pohladil ji po hřbeu ruky. "Kůstko," začal opatrně. "Ty si mi něco neřekla, viď?" Temperance jen nepatrně kývla hlavou. "A nechceš mi to říct?" Mlčela a po tváři se jí skoulela obrovská slza. "Ty výsledky zaměnili s mojí sestrou," řekla po chvilce.
"Sestrou?" nechápal. "Ty nemáš sestru!"
"Mám, Jane Brennanová. Narozena 11.10.1976 v 4.35. Přesně pět minut po mně. Je to moje sestra." "Kůstko, ale jakto?" "Táta mně to neřekl a Russ taky. On to musel vědět, protože si pamatuju, že nás přejmenovávali. Ale já si nic nepamatuju." Seeley ji pevně objal. "Ale nejhorší je, že o ní nic nevím. A ona o mně asi vůbec neví. Mám sestru... Možná už ji dlouho mít nebudu." "Jakto?" "No, ta diagnóza co mi předtím zdělili po telefonu, je její. Když jim přišli výsledky, tak nám zavolali, co nám je. Jenže to přehodili. Brennanová jako Brennanová. Takže ona možná umře." "Ne, neumře, Kůstko! Vyléčí se!" "Boothe, ale jak ji poznáme?" odbočila od tématu a konečně přestala plakat. "Já myslím, že úplně snadno!" Temperance se podívala tím směrem, kam se koukal Seeley a uviděla ženu v jejím věku. Byla dlouhá a hubená. Měla středně dlouhé tmavě hnědé vlasy a modrozelené oči. Byla úplně stejná jako ona. "To je..." "Vypadá to tak. Počkej já se jdu zeptat, ano? A přivedu ji sem." "Jo, ale nic jí prosím neříkej. Chci jí to říct sama." "Neboj," řekl a povzbudivě se usmál.

"Dobrý den," pozdravil Jane Seeley. "Dobrý den, vy jste doktor?" "Ne, to nejsem. Jmenuju se Seeley Booth, a vy jste slečna nebo paní Jane Brennanová?" "Ano, slečna, ale jak to víte?"
"Pojďte se mnou a uvidíte." "Kam?" "Támhle," řekl a ukázal na asi deset metrů vzdálenou Temperance. Jen co ji Jane zahlédla, zamotala se jí hlava a nebýt Boothovi včasné reakce, upadla by na zem. Jakmile to Tempy zahlédla, rozeběhla se k nim. Jane se pomalu vzpamatovávala, ale Seeley ji radši pro jistotu ještě podpíral. Všichni tři pomalu došli k židlím, kde předtím seděla Tempy. Seeley je nechal o samotě a šel si sednout o něco dál. "Jakto, že jsme stejné?" zeptala se opatrně Jane. "Protože jsme sestry." "Já nemám sestru." "To jsem si taky myslela, ale je to tak." "To není pravda, moji rodiče zemřeli, když jsem se narodila. Máma při porodu a táta při bouračce." "Jane, je mi to líto, Musíš mi věřit. Já jsem se celou historii svého dětství dozvěděla asi před dvěma lety. A dnes jsem zjistila, že není celá. Že má ještě sestru a nejenom bratra." "Takže já mám ještě bratra?" "Ano, ale ten je i s naším otcem ve vězení." "A co matka?" "Ta zemřela. Ale to už je dlouho. Kde jsi vyrůstala?" "V jedné náhradní rodině. Tam mi řekli to, co jsem ti předtím říkala." "Teď musíš jít na vyšetření." "Ano, ale to počká. Vyprávěj mi, prosím, o naší rodině." "Dnes ne, ale jestli chceš, můžeme se někdy sejít a popovídat si." "Tak jo. Budu moc ráda!" Zadívaly se navzájem do očí a po chvilce váhání se objaly. "Slečno Brennanová?" ozvala se zdravotní sestra. "Ano?" řekli obě najednou. Sestra jen vyděšeně koukala a pak vykoktala. "Která z vás je Jane?" "Já." "Vy si tu poležíte. Ještě jste nebyla na vyšetření, ale je jisté, že minimálně jednu noc tu budete. A vy, slečno Temperance Brennanová, běžte domů a minimálně týden nic nedělejte. Ale on vás jistě pan doktor již informoval." "Ano, až moc." Sestra se usmála a odešla. "Já tady, ale nemám žádné věci," vzpomněla si Jane. "Myslím, že ti to bude akorát," řekla Tempy a podala jí svou tašku s oblečením. "Děkuju. Proč tu máš věci?" "Já jsem tu původně měla být místo tebe. Ale po mém vyšetření zjistili, že nám prohodili výsledky a tam jsem se taky dozvěděla o tobě." "Aha." "Tady máš mojí vizitku. Určitě zavolej jak dopadlo vyšetření. A když se budeš chtít někdy sejít, tak se klidně ozvi. Já teď stejně budu trčet doma." "Tak dobře," řekla a překvapeně se na ni podívala. "Ty jsi antropoložka?" "Ano," usmála se Temperance. "Promiň, já už budu muset jít. Booth na mě čeká. Brzo se uzdrav! A zavolej mi. Ahoj!" "Jsem ráda, že jsem tě poznala! Ahoj."

Velké překvapení 5

23. ledna 2009 v 19:04 | JaničkaQ |  Velké překvapení
5.kapitola
"U slečny Brennanové jsme s kolegou našli zlomeninu, která začala pomalu srůstat a jelikož není ruka v sádře, srůstá špatně," mluvil doktor, ale Booth mu do toho skočil: "Co prosím? To jste na to nepřišli dřív?" "Boothe, asi to nešlo poznat, tak se hned nerozčiluj," snažila se ho uklidnit, i když sama věděla, že zlomenina se pozná hned, byla přece doktorka. "No ono by se na to přišlo hned, ale oni zrovna v té době co jste byla na vyšetření všichni zkušení lékaři operovali. Tak vás ošetřoval náš mladý kolega a..." "Ano, toho si pamatuju," skočila mu do řeči Temperance. Doktor dělal, že ji přeslechl a pokračoval dál, chtěl to mít co nejdřív z krku: "A on teprve začíná, a proto nepoznal, že se jedná o zlomeninu." "To mi jako chcete naznačit, že nějaký nemehlo, který nepozná ani zlomenou kost ošetřovalo Kůstku? Vy jste na ni zkoušeli nějaké experimenty? Víte co by se mohlo stát kdybych ji nepřemluvil a nepřivezl sem?" řval na doktora už pekelně naštvaný Booth. "Ale jaké přemlouvání? Slečna Brennanová říkala, že měla přijít na kontrolu, a že ji nic nebolí. Já jsem zkontroloval rentgen a zjistil jsem, že no to už víte. Tak jsme udělali nový rentgen a podle něho jsem slečně Brennanové kost narovnal a teď už musí jít jen na sádrovnu. Můžete být rád, že to dopadlo takto, kdyby jste přišel o dva dny déle museli bychom pravděpodobně na sál." "Slyšel jsem dobře, Kůstko, řekla si mu, že ti nic není?" ptal se Booth, ale odpovědi se nedočkal. Vše mu hned bylo jasné z jejího pohledu. Rychle se rozběhl za doktorem, který právě odcházel a zprudka na něho promluvil: "Kde najdu toho mlaďocha?" doktor po chvilce váhání řekl: "Nejspíš na lékařském pokoji, ale nejprve byste měli dojít na tu sádrovnu."
Booth opravdu dovedl Temperance na sádrovnu a poté se vydal na lékařský pokoj. Hned jak otevřel dveře uviděl toho mladého doktora. Okamžitě na něho spustil: "Jak si to jako představuješ? Víš co se mohlo stát? Mohl si jí ublížit. Mohl si ublížit Kůstce! Chápeš to? Celou dobu se trápila! Hrozně ji to bolelo a to kvůli tobě! Jestli chceš zkoušet něaký experimenty, vyber si lidi, kterým už neublížíš. Víš co? Můžeš dojít k nám na návštěvu do institutu. Tam i Angela ví jak vypadá zlomená kost! Ty DOKTORE!" Booth sice pochpil, že asi neví kdo je Angela a jaký institut myslí, ale bylo mu to jedno. Hlavně, že se alespoň trochu pomstil za Kůstku. Přestal o tom přemýšlet a spěchal zpět na sádrovnu, Temp ho potřebuje.
Cestou k Tempy domů byl Booth hrozně nervózní. Třikrát málem nabourali do auta a jednou málem do pouliční lampy. Jen co dojeli na místo a Booth donesl Kůstku do jejího bytu, začal nadávat a do všeho kopat. "Boothe, uvědom si, že tohle je můj byt a moje věci. Nemusíš to ničit," ulidňovala ho, i když věděla, že to není možné. "Jo, promiň. Promiň," řekl, ale dál kopal do pohovky. "Nevím proč se takhle rozčiluješ, nejde přece o tebe, ale o..." "No právě, že jdeo tebe! A hlavně o tvoje zdraví!" skočil jí do řeči. "Já nechápu jak mohl něco tak hnusného udělat! Jak ti to mohl udělat? Šlo ti o zdraví!" Temperance radši nic nenamítala a šla si lehnout. Nakonec ještě dodala: "Jestli chceš můžeš si zase lehnout na pohovku nebo ke mně na postel. Nebo můžeš jít domů. Jo a objednej si něco k jídlu, já si jdu lehnout." "Už?" "Jo, jsem unavená." "Vždyť je teprve sedm hodin," divil se a pak si sám pro sebe řekl: "Cože už sedm? To jsme tam byli tak dlouho?" "Tak dobrou, Boothe," ozvala se Temp z ložnice. "Počkej a ty jíst nebudeš?" "Ne, děkuju, nemám hlad."
Booth se najedl a chtěl si jít za Temperance lehnout, ale když viděl jak leží přesně vprostřed postele přikrytá svojí i jeho dekou, chvíli se na ni díval a pak se jí snažil svou peřinu opatrně vzít a přikrýt ji její. S peřinou v podpaží už odcházel do obývacího pokoje na pohovku, ale zastavil ho Kůstčin hlas: "Proč odcházíš? Ty tu nechceš být?" řekla smutně. "Ale jo chci, ale víš ty jsi poněkud neskladná," řekl Booth a usmál se na ni. Temperance se nejdřív tvářila uraženě, ale když si všimla, že leží přesně uprostřed manželské postele začala se smát.
Když už leželi zeptal se Booth starostlivě Kůstky: "A co ruka?" "Teď už nebolí." "A co hlava?" "Ta už mě dávno nebolí." "A co..." "Myslíš noha? Ta je taky v pohodě. Takže už mě nebudeš muset nosit. Já bych si na to nošení všude brzo zvykla a pak by si mě musel nosit pořád a já bych akorát ztloustla." "A to by byla škoda. Takhle ti to totiž moc sluší." Temperance na něho koukala s otevřenou pusou a on se pouze usmíval.

Na ledě

22. ledna 2009 v 17:57 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Našla jsem fotky z dílu Fire in the ice. Je tam Emily a David (Kůstka a Booth) na ledě. Já doufám, že se objeví více fotek. A některé třeba ze zákulisí. Při natáčení to musela být sranda.

HiRes 4x13 - The Fire in the Ice by Bones Picture Archive.

HiRes 4x13 - The Fire in the Ice by Bones Picture Archive.


Zdroj: bones-fan

Video

19. ledna 2009 v 18:40 | JaničkaQ |  Emily a David
Tady jsem našla článek o jednom videu. Je to rozhovor Emily a Davida. Jestli máte pár minut volna, určo si to pusťte. Já na tom s Angličtinou zrovna dvakrát dobře nejsem a skoro všemu jsem rozuměla. Video si můžete přehrát zde.

Charakteristika

19. ledna 2009 v 18:22 | JaničkaQ |  About Emily
Ve škole jsme psali při slohu charakteristiku. A já jsem úplnou náhodou dělala zrovna Emily. :D.. No a tak jsem si říkala, že to tu zveřejním :)... A nelekněte se, něco je fikce:D Už jsem nevěděla, co psát:D

Emily Deschanel
Ráda bych Vám dnes představila mojí oblíbenou herečku Emily Erin Deschanel. Narodila se 11.10.1976 v Los Angeles. O pár let později jí přibila ještě sestra Zooey.
Emily má vysokou štíhlou postavu, dlouhé hnědé vlasy, které nosí někdy rovné a někdy zase zvlněné. O jejích očích panují dohady. Někomu připadají jako světle modré, jinému zase jako světle zelené. Víceméně se skvěle hodí k její světlé pleti a tmavým vlasům. Líbí se mi jak chodí oblékaná. Ráda nosí různé střihy šatů a boty na vysokém podpatku. Doma jí stačí staré tričko, oprané rifle a tenisky.
Přestože se na každém kroku usmívá, někdy si zažívá peklo. Občas lituje, že se stala herečkou. Především při opakujících se výpadcích textu na natáčení. Už několikrát to chtěla vzdát, ale její maminka a herecký kolega David Boreanaz jí to vždy rozmluvili. Dříve byla závislá na čokoládě, ale dnes je ráda, že s tím přestala. V 15 letech ve škole shlédli dokument o USA. Od té doby je vegankou a účastní se několika akcí pro záchranu zvířat. Jelikož se jí v minulosti s prací moc nedařilo, je ráda za hlavní roli v seriálu Bones (Sběratelé kostí). Seriál je velmi úspěšný, ale přesto jí sláva nestoupla do hlavy.
Ve škole prý byla dobrá. Nejvíce však vynikala v matematice a fyzice. Na vysoké škole dělala karate, které ji bavilo. Za to hodiny jógy jsou pro ní nudné. Cvičitelka je prý pomalá. Mimo to navštěvuje fit centrum. Její trenérka jí pomáhá hlavně psychicky.
Už od mala ráda tančí a hezky zpívá. Bohužel jí na to moc času nezbývá, kvůli pracovnímu vyčerpání. Mezi její koníčky patří i časté měnění vyzváněcích tónů na mobilním telefonu. Také ráda posedí u sklenky bílého vína.
Tuto herečku jsem si vybrala nejen proto, že hraje v mém oblíbeném seriálu, ale hlavně kvůli její povaze.

Kopírujte se zdrojem.

Všechno dobře dopadne 2

19. ledna 2009 v 18:00 | JaničkaQ |  Všechno dobře dopadne
Je tu pondělí a sním i další část mé povídky. Přeji hezké čtení!

2. kapitola
Když Temperance přišla už pouze v noční košili do ložnice, uviděla Seeleyho jak leží na její posteli. V jedné ruce držel jejich společnou fotku a v druhé její svetr, který našel pohozený na židli. Nevšiml si, že tam Temp přišla. Sedl si a zabořil hlavu do jejího svetru. Ucátil známou vůni jejího parfému. Když si uvědmil, že už ho možná nikdy neucítí, vtrhly mu do očí slzy. Zvedl hlavu a teprve teď si všiml, že Temperance stojí ve dveřích. Přišla k němu a setřela mu slzy, ketré pomalu dopadaly na její svetr. Sama taky zase brečela. Nikdy ho takhle neviděla. "Klidně si ten svetr nechej!" "To přece nemůžu." "Vem si ho! K čemu mi bude svetr, když už třeba nebudu žít? "Kůstko, ty to zvládneš! Ne, my to zvládneme! Spolu," přesvědčoval ji. "Jo, všechno dobře dopadne," řekla a sedla si vedle něho na postel. "Já se jdu taky osprchovat, můžu?" "No jasně. Ale v čem budeš spát?" "V triku. Nemám na vybranou," usmál se na ni. "Tak dobře. Chvilku počkej najdu ti ručník," řekla a začala prohrabávat skříň. Když ho našla, Seeley se šel sprchovat a ona šla ještě najít peřiny, aby měl v čem spát.Když se Seeley osprchoval, vrátil se zpět za Temperance do ložnice, aby zjistil, kde může spát. "No, můžeš jít vedle do pokoje pro hosty, nebo do obýváku na pohovku a nebo zůstat tady u mě." "A co by si chtěla ty?" "Jestli ti to nevadí, můžeš spát tady," ukázala na druhou půlku manželské postele. "Moc rád!" "Pojď ke mně," zašeptal Seeley když leželi v posteli a Temperance už po několikáté za den plakala. On to chápal. Kdyby byl sám taky by plakal, ale teď jí chtěl dodat odvahu. Držel se statečně, až na pár chvil kdy to už skutečně nezvládal. Nedokázal si představit, že by jeho Kůstka měla umřít. Temperance si lehal blíž k němu a chytla ho za ruku. On jí opatrně vzal její hlavu do svých dlaní a položil si ji na hrudník. Jednou rukou ji hladil ve vlasech a druhou ji tiskl ruku. Slyšela tlukot jeho srdce a to ji uklidňilo a později i uspalo. Seeley se natáhl pro její svetr a znovu si k němu přivoněl. Zalila ho vlna vzpomínek. Jak měli na starost malého Andyho, jak se spolu museli políbit, jak si navzájem zachránili životy, jak se spolu smály, jak se hádali... Zavřel oči a pomalu usínal.

19.7.2008
Temperance se ráno probudila ve stejné pozici, jako když usínala. Opatrně vytáhla svou ruku z Boothovi a strčila mu do ní svetr. Potichu jako myška se vyplížila z ložnice. Šla uchystat snídani a přestrojit se. Když už byla se vším hotová, vešla do koupelny a zavřela za sebou dveře. V slzách se zhroutila k zemi. Ležela uprostřed koupelny na podlaze a zase plakala. Celou dobu co tam ležela, přemýšlela o tom jaké to bude, když už Bootha nikdy neuvidí. Seeley se mezitím probral, ale zaskočilo ho, že tam Temp není. Vstal a šel se podívat do kuchyně. Našel pouze přichystanou snídani. "Kůstko? Kde jsi?" volal. Tempy ho zaslechla, ale nechtěla, aby jí takhle zase viděl. Sama věděla, že ji dříve nebo později najde, ale každá chvilka pro ni byla dobrá. Vůbec se jí nechtělo vstávat a už vůbec ne přestat brečet. Proto mlčela a čekala až ji najde. Seeleyho asi po dvou minutách napadlo, že by mohla být v koupelně. Otevřel dveře a hned ji zahlédl. Posadil se vedle ní a natáhl k ní ruce. Temperance neváhala ani chviličku, klekla si a nechala se jím obejmout. "Kůstko, pojď. Půjdeme si sednout vedle. Tady od té podlahy akorá nastydneš." "Myslíš, že mi záleží na nějaké chřipce, když možná umřu?" "Kůstko, tohle neříkej! To není pravda! Ty neumřeš! Slyšíš? Neumřeš!" opakoval jí už po několikáté Seeley. Vzal ji do náruče a odnesl do ložnice. Položil ji na postel a sedl si vedle ní. Hladil ji po vlasech a stále se jí bezúspěšně snažil přesvědčit, že všechno bude v pořádku. "Kůstko, pojď, bude skoro deset hodin a měli jsme tam být už v devět. "No jo. Už jdu," řekla, ale nadšeně to neznělo. Nebylo se čemu divit, protože právě odjížděla do nemocnice. Rozhlédla se po místnosti, vzala tašku, kterou ji Seeley hned vytrhl z ruky, a odešla společně s ním k výtahu. Když vystoupili před nemocnicí, Seeley chytil Temperance za ramena. Takto došli až do čtvrtého patra nemocnice. Nechtěli jet výtahem, protože takhle to zabralo víc času a tím pádem spolu mohli být o něco déle. Na chodbě je zahlédla sestra. "Dobrý den, někoho hledáte?" "Ano, jmenuju se Temperance Brennanová a měla jsem sem dnes dojít na vyštření. Jenže nevím kam přesně mám jít." "Tady jste správně. Už jsme mysleli, že nedorazíte. Pojďte za mnou. Váš přítel vám věci pohlídá a počká tu na vás, že?" "Ano, jistě," řekl zmateně. Ale neměl chuť sestře vysvětlovat, že jsou parťáci, tak ji nechal při jejích domněnkách. Temperance se vydala společně se setrou na předběžné vyšetření, podle kterého poznají, zda bude operace nutná.

Velké překvapení 4

18. ledna 2009 v 18:12 | JaničkaQ |  Velké překvapení
4.kapitola
Ani jeden z nich nemohli spát. Temperance kvůli bolesti a Booth kvůli tomu, že to Kůstku bolelo. Nevěděli, kdo se trápí víc. Booth Kůstce stále něco šeptal, ale nepomohlo to a chvílema Kůstce i ukápla slza. Booth si toho nejdříve nevšiml, ale pak ano. Hned se rozhodl co udělá a informoval o tom i Tempe: "Zítra ráno jedeme do nemocnice, to není normální aby tě to takhle bolelo." "Ale to přejde," řekla Kůstka, ale ruka ji začala bolet ještě víc. Pořád měla pocit, že jí někdo do ní vráží jehly nebo nože. Hrozně ji to bolelo, už to nevydržela a rozplakala se naplno. Ani jednomu nedávalo smysl proč to Tempe přes den nebolí, nebo jen trochu, a v noci ano. Booth už se nemohl koukat jak se Kůstka trápí. Lehl si blíž k ní, mluvil na ní, hladil ji ve vlasech a snažil se jí uspat. Stále nic nezabíralo, ale nakonec se mu to povedlo. Usnula mu v náručí.
Tempe se ráno probrala jako první, byla patrně v šoku, ale nemohla se ani hýbat, protože ji Booth držel hrozně pevně. "Boothe!" mluvila na Seeleyho Temperance zatím potichu, ale on ji neslyšel. Byl asi hodně unavený, to si dokázala představit, ale ona se od něho chtěla nějak dostat a nezbývalo jí nic jiného než ho vzbudit. Když nezabíralo ani lehké kopaní do nohy, nechtěl kopat víc, aby jemu nebo sobě neublížila, přece jen neměla nohu ještě úplně v pořádku, i když si to nechtěla přiznat, začala na něho mluvit trochu hlasitěji: "Boothe, pusť mě. Já chci stávat. Slyšíš? Boothe! Boothe!" Po posledním slově, které řekla hlasitěji než chtěla, sebou trhl a probral se. "No konečně," řekla Tempe a najednou si uvědomila, že už ani stávat nechce, a že jí to ležení vyhovuje. Odtáhla se kousek od Bootha a začala na něho mluvit: "Víš, Boothe, já nechci aby si kvůli mně takhle trpěl. Už druhou noc ses pořádně nevyspal! Pořád tu jseš se mnou a utěšuješ mě. Dneska už by si měl jít na noc domů a pořádně se vyspat!" "No to v žádném případě! Jestli ti tady vadím, tak zavolám třeba Angela, ale sama tu nezůstaneš!" spustil hned Booth. "Ty mi tu nevadíš, ale..." "Žádné ale. Vyber si koho tu chceš mít jestli mě nebo Angelu. Ale sama tu nebudeš!" "Nechci Angelu zbytečně otravovat, Zůstaneš tu se mnou ty, ale nebudeš si mě všímat a už vůbec mě nebudeš utěšovat!" "Tobě to vadí?" ptal se Booth a i přes snahu, aby nebylo nic poznat, byl v jeho hlase slyšet smutek. To Temperance překvapilo, ale stejně hned věděla co říct: "Mně to vůbec nevadí, ale já nechci, aby si zase kvůli mně celou noc nespal a musel ležet vedle mě a utěšovat mě." "Ale já to dělám rád. Mám o tebe strach a nechci abyses trápila a..." "A já zase chci abyses konečně pořádně a v klidu vyspal a odpočinul si," skočila mu do řeči Tempe. "Víš, Kůstko, asi tomu nebudeš věřit, ale vedle tebe se mi spalo moc pěkně a dlouhou jsem se takhle hezky nevyspal," řekl Booth, a když viděl Kůstčin překvapený obličej hledající správná slova na odpověď, radši změnil téma. "A teď se běž rychle obléct a jedeme do nemo..." "Ne!" skočila mu do řeči Tempe a vypadala jako petileté dítě, které se šíleně bojí. "Snad se nebojíš?" řekl překvapeně Booth. "A... Ale.. Ale co když si mě tam nechají? Já chci jít do práce," zakoktala Temperance a chtěla vstát, ale opět jí hrozně zabolela ruka proto si radši zase rychle sedla a dělala, že se nic nestalo. Ale Booth nebyl slepý, vstal, vzal ji do náruče a odnesl do koupelny. Cestou jí říkal: "Neboj, oni si tě tam nenechají, když ano, tak tam budu celou dobu s tebou!" potom dodal trošku výhružně: "A na práci teď zapomeň!"
Booth stál na chodbě a čekal až se Temperance vrátí z vyšetření.Byl hrozně nervózní, a proto chodil po chodbě sem a tam a pil už páté kafe. "Je už tam hodinu a půl. Přece to nemůže trvat takhle dlouho!" pomyslel si. Najednou se otevřeli dveře a v nich uviděl Kůstku a nějaké dva lékaře. Smutný a bledý obličej Kůstky ho zabolel. Pochopil, že se nebál zbytečně. Mladší doktor nenápadně odešel, vypadalo to, že se něčeho bojí. Ten starší doktor, ale už začal mluvit o Temperance, a tak se Booth zaměřil na něho a na mladého doktora v tu chvíli úplně zapomněl, ale nevěděl jak brzo se spolu zase setkají a tentkrát to bude trošku delší setkání.

Nový desing

18. ledna 2009 v 18:05 | JaničkaQ
Určitě jste si všimli, že je tu nový desing. Záhlaví dělala Týnka. Já jsem to teď trošku doopravila a přidala jsem ty srdíčka. No, doufám, že mě Týna nezabije. :)... Doufám, že se Vám alespoň trochu líbí...

Proč milujeme Emily a Davida

16. ledna 2009 v 17:02 | JaničkaQ |  Emily a David
Našla jsem zajímavý článek. Zdroj: bones-sberatele


Protože jejich chemie je nepopíratelná. (To souhlasí, ale víc je to vidět u BB.)

Protože on je nádherný kámoš. (Vždycky jsem takového chtěla, je hezký, milý, hodný.. :)...)

Protože na sebe vzájemně působí, jako by spolu pracovali navždy. (Třeba spolu budou pracovat navždy...???)

Protože jeho ruka je vždy kolem jejího pasu. (Skoro na všech fotkách:D)

Protože když se jí podívá do očí vidí mnoho, mnoho měsíců. (Bez komentáře...)

Protože David jí pořád líbá. (To se mi hrozně líbí. Emily je pak vždycky úplně vyvedená z míry.)
Protože miluje, když se může točit okolo Emily. (To se mu ani nedivím. Musí to být skvělá kámoška. Já být Davidovou ženou, tak se žárlivostí zblázním.)

Protože vždycky zčervená, když se jí pokouší políbit. (Ano, to je taky pravda:D. Nejlepší je, jak dlouhou dobu vůbec neví o co se jedná. A pak když to zjistí, úplně se zbarví do ruda:D)

Protože David se o ni stará a dává ji všechno co by mohla potřebovat, nebo chtěla. (Správný kamarád.)

Nebudu tu..

16. ledna 2009 v 13:39 | Týnka
Ahoj,

Takže já mám pro vás jednu zprávu.. Zítra 17.1. jedu na hory.. Budu tam pouze týden, tak si budete muset vystačit jen s Janičkou..Já jí věřím že to tady sama zvládne, protože je šikovná.. Jinak jsem vám chtěla přednastavit nějaký články, ale já teď vůbec nestíhám:( ... Ještě teď na poslední chvíli musím jít nakoupit nějaký věci a zabalit si.. Všechno vždycky nechávám na poslední chvíli a potom se mi to nevyplácí.. Takže mě to moc mrzí.. Jsem ráda že jsem si našla alespoň trochu času na tenhle článek.. Teď u vážně musím jít, tak se tu mějte pěkně...

Týna

Promo fotky - 4. řada

14. ledna 2009 v 16:27 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Zase jen dvě fotky. Škoda, že jich není společných víc. Zdroj: Gilly8

48c0293a3af48.jpg

Season-4-01.jpg

Promo fotky - 3.řada

14. ledna 2009 v 16:23 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Další společné promo. Zdroj: Gilly8

bones_s3-02.jpg

bones_s3-03.jpg

bones_s3-10.jpg

bones_s3-13.jpg

bones_s3-14.jpg

bones_s3-15.jpg

bones_s3_21.jpg

bones_s3_22.jpg

bones_s3_23.jpg

bones_s3_24.jpg

Promo fotky - 2. řada

14. ledna 2009 v 16:19 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Společné fotky z 2.řady. Bohužel jsem našla jen dvě. Zdroj: Gilly8

Promo-season02-05.jpg

Promo-season02-06.jpg

Promo fotky - 1. řada

14. ledna 2009 v 16:15 | JaničkaQ |  Emily a David Foto
Našla jsem společné promo fotky Emily a Davida. Ostatní si můžete prohlédnout zde (zdroj).

Promo_s1_03.jpg

Promo_s1_06.jpg

Promo_s1_14.jpg

Promo_s1_15.jpg

Promo_s1_16.jpg

Promo_s1_18.jpg

Promo_s1_19.jpg

Sláva a štěstí

14. ledna 2009 v 15:58 | JaničkaQ |  Rozhovory s Davidem
Na této stránce jsem narazila na hezký rozhovor o Davidovi. Některé věci mě dost zaskočili. Rozhodně stojí za přečtení!!!

V prosinci 2008 se na webu Bankrate.com objevil zajímavý rozhovor Bonnie Sieglerové s Davidem Boreanazem o jeho cestě z dětství v Buffalu až k dnešnímu úspěšnému životu seriálového a filmového herce.

David, kterému je nyní 39 let, vyprávěl, jak byl jeho život v Buffalu idylický, než se v 8 letech odstěhoval do Philadelphie, kde jeho otec Dave Roberts uváděl počasí v televizi. Zatímco navštěvoval přípravku v Pennsylvánii, děti ho skoro 1 rok šikanovaly, než trochu povyrostl. Také mu pomohlo, že se stal členem fotbalového mužstva. Láska ke sportu mu už zůstala a později začal pracovat na svém snu stát se hercem.
Nyní hraje zvláštního agenta Seeleyho Bootha spolu s Emily Deschanelovou v populárním krimi dramatu stanice FOX "Bones". Předtím se David poprvé objevil na obrazovkách jako přítel Kelly Bundové v seriálu Ženatý se závazky. Pak ho obsadili do seriálu Buffy, přemožitelka upírů, kde hrál záhadného upíra Angela. A nakonec se dočkal i vlastního seriálu, který se točil kolem Angela.
David nyní žije s herečkou a modelkou Jamie Bergmanovou, se kterou se oženil v roce 2001. Mají spolu 7-letého syna jménem Jayden Rayne. Jejich domov doplňují čtyřnozí přátelé - bílý labrador Buddha a čivava Rocky.

Je těžké představit si, že jste byl na škole šikanovaný, když teď máte nějakých 186 cm. Tehdy jste býval menší?
Víte, z Buffala do Philadelphie jsme se přestěhovali, když mi bylo 8 a přechod ze školy a úzce sepjatého, ovšem otevřeného kolektivu do školy ve Philadephii byl olemován trocha modřinami. Byl jsem nové děcko, co se právě přistěhovalo, takže jsem byl na ráně. Začalo to u slov a pak to přešlo k fyzické šikaně. Ale jak jsem byl starší a rostl, velmi brzy se to změnilo. (směje se)
Přestěhování z Philadelphie a trocha těch ústrků mi ukázala: "Hej, tohle je skutečný život". Občas dostaněš nějaký kopanec. Myslím, že pak zapracovalo mé charisma a zastavilo to postrkování. Bylo to jako střet drsných ulic Philadelphie s nesebevědomým děckem z dělnické třídy. Vyrůstání v Buffalu a časté návštěvy prarodičů v Binghamtonu vedly k tomu, že jsem byl vychováván ve stylu pracující třídy.

Jaké věci typické pro dělnickou třídu jste dělal?
Pamatuju si, že jsme se sestrou a prarodiči chodívali do místního baru během doby, kdy mívali slevy - v 17 hodin na minutu přesně každý den. Dávali si pivo Genesee v zelených plechovkách a já si hrával s magnetem a pilinami. Pak jsme se sestrou šli za bar a umývali sklenice. Byl to prostě místní bar v sousedství, ale takových tehdy bývaly spousty. Určitě ani nepřemýšleli o nějakém názvu nebo o tom, že by prodávali lepší pivo.
Také si pamatuju, jak prarodiče dávali hrnky do mrazáku, pak je vythli zmrzlé a nalévali do nich pivo, které pak hezky napěnilo. Když jste dítě, tak vám to přijde hodně dobrý. Netuším, jestli to je nějaký zvyk na východním pobřeží, protože v Los Angeles neznám nikoho, kdo by to dělal.

Naučil Vás fotbal něco o sebeúctě?
Ano. Je to velmi disciplinovaný sport. Organizované sporty jsou skvělou cestou jak se soustředit a jsou základnou dětského života - ať už jde o basebal, fotbal, basketbal, lakros - prostě vidíte, co do toho vkládáte a jaké jsou výstupy.
Chodil jsem do katolické školy, která měla dost intenzivní program. Museli jste vědět, co máte dělat, jaké jsou plány výuky a zápasů a zjevně i být trochu okopáváni staršími dětmi, když jste začínali. Dodnes mi to dalo pocit porozumnění, co to znamená pochopit podstatu věci, učit se ji, být připraven, brát své úkoly s úsměvem, ale také být vždy připraven a očekávat, co přijde dál. Myslím, že vám to dá opravdu pevné základy pro utváření osobnosti.

Vypadáte jako velmi praktický člověk. Je na vás vůbec něco výstředního?
Hmm, mám rád klasickou rockovou hudbu jako třeba Grateful Dead, což je opravdu klasika. Prostě žiju svůj život, užívám si a miluju dobrou muziku.
Myslím, že jednou z mých "úchylek" je to, že mám spoustu fotoaparátů, které sbírám, protože rád fotím. Spousta jich je digitální. Mám také jeden foťák pro architekty, digitální Canon, kapesní foťáky... Rád sbírám určité typy fotoaparátů - to je něco, co asi není obvyklé. A když mám teď syna, tak fotím skoro pořád. Tohle si fakt užívám. Ale když vezmu náš každodenní život, tak jsme naprosto normální rodina.

Co tedy běžně jako rodina děláte o víkendu?
Když je teplo, jsme u bazénu a odpočíváme, posloucháme hudbu a k večeři děláme barbecue. Nic extravagantního. Rád trávím čas se svým synem. Chodíme do Park City na procházky a když už jsme tam, tak se rádi projedeme na kole.
Jsme velmi aktivní lidé, kteří tráví svůj čas venku. Moje žena se nyní začala věnovat zahradničení - sází a seje rostliny a dělá další podobné věci kolem našeho domu. Ale také rádi sedíme doma a večer se společně díváme na filmy.

Režíroval jste jednu epizodu seriálu Bones. Proč ten přechod z jedné funkce do druhé?
Líbí se mi být jak před, tak i za kamerou, produkovat, režírovat. Mám rád celý ten proces. Už jsem dříve režíroval, takže to pro mě je zároveň legrace i výzva. Prostě do toho spadnu a nijak zvlášť to neřeším. Neuvažuji tak, že by to byl směr, kterým se ubere má kariéra. Prostě to jen dělám.
Byl bych blázen, kdybych nevyužil toho štěstí, že hraju v seriálu a mohu tak absorbovat, učit se novým věcem a rozvíjet se. Až to bude za námi, nechci se ohlédnout a říkat si: "Ach jo, škoda, že jsem to nezkusil". A když mám teď rodinu, musím myslet na to, jak ji do budoucna zabezpečit. Nerad žiju v lítosti, takže využívám příležitostí, které mi přijdou do cesty, abych si rozšiřoval znalosti a rozvíjel kariéru tak, abych neuvízl na jednom místě.

Jak se díváte na délku vašeho budoucího působení v Bones a na to, jak dlouho budete mít postaráno o hereckou kariéru?
Myslím, že v souvislosti se seriály vždy uvažuji v perspektivě a pozoruji, jak funguje daný systém. Mohl jsem dělat na jednom seriálu a ten mohl být zrušen po 4 epizodách. Mohl by být zrušen zítra. Takže se soustředím na každý seriál, na to proč a jak vzniká, na každou jeho jednotlivou scénu.
Vždycky jsem takhle fungoval. Dívám se dopředu na výzvy zítřka a na to, co budu dělat v příštích minutách. Nejsem typ na opětovná setkání a pohledy do minulosti. Učím se z minulosti a jdu dál. Dává mi to jistou sílu.

A jak se zbavujete nevyhnutelného stresu?
Směju se se svým synem. Jsem opravdu šťastý člověk a jsem vděčný za úspěch a vše, co se mi přihodilo.


Fox winter 2009

14. ledna 2009 v 15:01 | Týnka |  Emily a David Foto
Včera 13.1.2009 se Emily A David zůčastnili Fox Winter party.. Em to tam strašně sluší.. Je krásná.. No a o Davidovi ani nemuvim xD